160 let od narození TGM

Málo se u nás ví, že náš první prezident - TGM - se před nástupem na brněnské gymnázium učil kovářem, takže byl vlastně také naším prvním dělnickým prezidentem. Málo se u nás také ví, že když ve 32 létech přichází jako vysokoškolský profesor do Prahy, přichází v jeho osobě do tehdejšího zatuchlého prostředí první skutečně moderní a světový člověk, přinášející k nám Západ, ale i Východ. Přináší k nám sociologii a vědecký pozitivismus, zakládá vědecký časopis Atheneum - a zcela přirozeně se s mnohými nemůže snést. Jindy tak útlocitná spisovatelka Eliška Krásnohorská prokleje jeho matku, když Masaryk doloží falešnost modly tehdejších národovců - Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského. V hilsneriádě ostře vystoupí proti antisemitismu. Zasadí se o rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na dvě - německou a českou - už zase jen Karlovu.

Už mnohem víc se ví, že na počátku I. světové války je z našich čelných politiků první a dost dlouho jediný, kdo pochopí, že situace nám dává možnost vyvázat se z rakouského mocnářství a ve 64 létech odchází do zahraničí tuto myšlenku prosadit. Chceme-li zásluhy o vznik Československé republiky nějak personifikovat, pak i dnes musíme dát za pravdu československé sněmovně když schválila ústavní zákon v jednovětném znění: TGM zasloužil se o stát.

Jaký stát by to měl být dokládají mnohá jeho díla. Předně: stát demokratický. Dejte nám 50 let a my se tu demokracii naučíme - požaduje. Dále: stát sociálně založený. Vždy jsem šel s dělníky - zaslechneme od něj. A program tohoto státu nalézá v odkazu českých dějin: ne Žižka, ale Hus, ne násilím ale mírně, ne mečem, ale pluhem. Humanita je náš program národní. A provést se to nedá krvavou revolucí ale reformou, která ovšem nemůže být snad jen hospodářská, ale zejména také mravní. I proto varuje před omámením revolucí, titanismem a staví proti němu nezbytnost každodenní drobné práce na společném díle. Na pronikavosti jeho myšlenek nic nemění fakt, že jeho idea jednotného československého národa se časem ukázala neudržitelnou.

Logo|foto:Český rozhlas

Historie hodnocení osobnosti TGM přesně odpovídá následujícím dějinám našeho státu. Od pozitivního, ale jím vůbec nevyvolávaného tatíčkovského kultu, po stažení a zákaz vydávání jeho děl, o bourání soch, o kterém víme dobře právě v Plzni, ani nemluvě. I když pokud se nemýlím právě v našem regionu - v Sušici - se podařilo pomník uchovat i za tu cenu, že průvodci Čedoku, šibalsky přimhuřujíce oči, údajně vydávali Masaryka za Zdeňka Nejedlého.

S obnovou demokracie u nás po r. 1989 dochází znovu k vydávání jeho děl, Masaryk je čten, studován. On totiž zůstává i dnes pro nás vysoce aktuální. Stále třeba platí jeho idea, že státy se udržují těmi idejemi, na základě kterých se zrodily. Neměli bychom na to zapomínat !