Zmrzlina na dřívku neomrzí ani po sto letech. Držátka se vyrábějí z buku
Když venkovní teplota stoupá, touha po zmrazené pochoutce roste. Celoročně se na naší planetě sní úctyhodných 50 miliard nanuků. Mražená pochoutka by ale bez dřevěného ekologického „držátka“ nebyla tím, čím je.
Příběh dobroty na dřívku vznikl náhodou: patent na nanuk patří od roku 1923 Franku Eppersonovi. Ten prý zmrzlinu na tyčce objevil náhodou už jako jedenáctiletý kluk. V zimě venku zapomněl kelímek s limonádou a s brčkem, v noci přituhlo a ledová pochoutka, která se všeobecně populární stala až později, byla na světě.
Do Československé republiky se nanuk poprvé dostal ve 20. letech 19. století, ve velkém se začal vyrábět až po druhé světové válce.
Dezert, který můžete pohodlně držet v ruce
Nanuk chutná a chladí. Bez dřívka by vám tento lahodný dezert v letním teplém počasí snadno proklouzl mezi prsty a zapatlali byste se jak od čokoládové polevy, tak i od tající smetanové, tvarohové, ovocné či zeleninové hmoty. Dřívko (někdo říká také špejle nebo kláda) je nejen geniálně jednoduchým, ale i pohodlným „držátkem“.
Pro mraženou dobrotu můžete zkusit najít i český název: cuc na kládě, lízozmrz nebo ledolíz. Fantazii se meze nekladou, v hledání příznačného jména pokračujte klidně dál. To základní dřívko, které více či méně obratně držíme mezi prsty, si hravou chvíli s lámáním jazyka určitě zaslouží.
Pobaví vás možná i úsměvná nadsázka: jeden kmen stromu, jedno nanukové dřívko… Tak to samozřejmě není, protože dřevěné „tyčky“ jsou oproti umělohmotným ekologické. A to i ve způsobu využívání dřevní hmoty. Při výrobě je třeba respektovat i hygienická pravidla
Bukové dřevo je bez příchuti
Nanukové dřívko je nejen geniálně jednoduchým, ale i pohodlným „držátkem“. Od roku 1996 se u nás vyrábí i v Libčanech na Královéhradecku a to v jednom ze závodů francouzské rodinné společnosti Smart wood. V Libčanech se teď specializují na takzvaná pádlová nebo také piškotová dřívka pro nanuky vyšších tříd.
Dříve vyráběli i klasické obdélníkové „tyčky“. Frézované (zaoblené) tvary zabraňují uvolňování třísek, můžeme je tedy bez obav olíznout. Splňují samozřejmě i přísná hygienická pravidla. Dřívka jsou ekologická a potkat se s nimi můžete doslova po celém světě. Bukové dřevo nepředává zmrzlinové hmotě žádnou nežádoucí příchuť.
Jak se nanuková dřívka vyrábí
Celý proces výroby dřívek v Libčanech začíná na skladišti bukové kulatiny, kterou skrápí voda. Ta má minimalizovat přístup vzdušného kyslíku a potlačit růst nežádoucích organismů. Dřevo se také chladí, čímž se potlačuje tvorba výsušných prasklin.
Kmen je rozřezán na přířezy, zbaven kůry, pak ho dělníci na mikrovlnné lince ohřejí a vyrobí z něj na soustruhu malé dýhové destičky, polotovary, které se vysuší. To je první, hrubá část výroby. Na další části linky vznikají pádélka – dřívka. Ta se po přetřídění frézováním zaoblují, pak znovu třídí, čeká je potisk buď rozžhavenými raznicemi (razítky) nebo laserem. Zbývá zabalit a expedovat.
Nepřetržitým provozem se denně prosmýkne kolem 120 metrů kubických dřeva. Ve výrobních halách je hodně hlučno a prašno, zaměstnanci si adekvátně tomu musí chránit sluch, i zrak. Na závěr se proto nevyhneme ani podobenství o tom, že zatímco třeba na ostrovech v Tichomoří nebo na plovárně v Hořících či v Jaroměři lidé poklidně relaxují a krásnou pochoutkovou společnost jim dělá nanuk, v ruce přitom drží bukové dřívko, jehož zrod provázel kromě vůně dřeva velký hluk, ale hlavně kvalitní práce.
