Zlato na schodech a důmyslné větrání. Becherova vila má co ukázat
Luxusní bydlení, reprezentativní prostory a technické novinky, které předběhly svou dobu. Becherova vila v Karlových Varech dodnes připomíná život zámožné likérnické rodiny. Návštěvníky překvapí interiéry, důmyslné větrání nebo schodiště zdobené plátkovým zlatem.
Na okraji karlovarské vilové čtvrti Westend si nechal na začátku 20. století postavit rodinné sídlo Gustav Becher, pokračovatel slavné likérnické rodiny. Vila měla poskytovat pohodlné bydlení i reprezentativní zázemí pro návštěvy. Její interiéry propojují různé historické styly, od secese přes baroko až po renesanci.
„Becherova vila určitě patří k ikonám lázeňské architektury v Karlových Varech," řekla vedoucí edukátorka a galerijní pedagožka Pavla Vargová. Výrazným prvkem je reprezentativní schodiště, kde Gustav Becher s rodinou vítal hosty. Zdobí ho 24karátové plátkové zlato.
Jednou z nejzajímavějších místností je někdejší rodinná jídelna, která dnes slouží jako slavnostní sál. Pořádají se v ní vernisáže, koncerty i další kulturní akce. Původně v ní stál velký oválný stůl a dochovalo se také zrekonstruované dřevěné obložení stěn. Gustav Becher zde oslavil i své osmdesáté narozeniny.
Na svou dobu měla vila také pozoruhodné technické vybavení. Kromě venkovních rolet ovládaných přímo z interiéru disponovala i důmyslným ventilačním systémem. „Už v té době, před sto lety, se myslelo na to, aby pachy z jídelny nešly do celé budovy o několik pater nahoru," vysvětlila Vargová. Vzduch odváděly pryč mřížky umístěné ve stropě.
Od roku 2011 je Becherova vila pobočkou Galerie umění Karlovy Vary. Funguje jako interaktivní galerie, která vedle výstav nabízí také vzdělávací programy a komentované prohlídky. Aktuálně si v ní návštěvníci mohou prohlédnout výstavu karlovarského rodáka, malíře a sochaře Wilhelma Hagera.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.




