Zima nekončí aneb Na Hromnice půl krajíce

3. únor 2021

Druhý únor je v křesťanské liturgii i v lidové kultuře spojen s Hromnicemi. Světlá část dne se už zřetelně prodlužuje, jak napovídá pranostika „na Hromnice o hodinu více“. Pořekadlo „na Hromnice půl píce“ má zase hospodáři připomenout, že zima nekončí a je třeba mít ten den ve stodole ještě alespoň polovinu zásob sena pro domácí zvířata.

Svátkem Tří králů kdysi končívalo dvanáctidenní období Vánoc a za­čínala doba masopustního veselí. V některých domácnostech však ještě zbývalo uložit betlém, odstrojit a spálit vánoční stromek, což je leckde dosud zvykem právě 2. února, na svátek Hromnic, čtyřicet dnů po narození Ježíše Krista.

V církevním kalendáři připadá na tento den svátek Uvedení Páně do chrámu. Pů­vodně to byly svátky dva: Očišťování Panny Marie a Obětování Páně. Když Ježíšově matce skončilo šestinedělí (uplynulo zmíněných čtyřicet dní, po které byla žena považována za nečistou), musela podle Mojžíšova zákona přinést oběť za očištění. Obětním darem byly beránek a holoubě. Marie s Josefem ten den poprvé přinesli do jeruzalémského chrámu Ježíše, který měl být jako prvorozený syn obětován Bohu, nebo z tohoto závazku vykoupen. Podle Lukášova evangelia se tu potkali se starcem Simeonem a prorokyní Annou, kteří v Ježíšovi poznali očekávaného Mesiáše a nazvali ho „světlem národů“.

Den svíček, symbol víry

Na památku setkání Simeona a Anny s Ježíšem a jeho rodinou v jeruzalémském chrámu se v kostelích žehná světlo, světí voskové svíčky a s rozžatými svícemi se koná obřadní průvod. Svíčky posvěcené toho dne lidé nazývali hromničkami a užívali je doma jako ochranného prostředku: při bouři se zapalovaly a stavěly na stůl nebo na okno, aby do stavení neuhodilo. Od obřadu svěcení hromniček byl svátek 2. února pojmenován jako Den svíček (Festum candelarum). Když pak byly užívány proti hromu (nebo vlastně blesku) a dostaly jméno hromniční, přenesl se lidový název Hromnice na celý den i na křesťanskou slavnost.

Starší literatura a lidová tradice zdůrazňují mariánský ráz svátku, a tak průvod s rozžatými svícemi dříve patřil ženám. Obcházely kolem oltáře, podobně jako při úvodu rodičky. Světlo bylo od odedávna jedním z nejvý­znamnějších symbolů a lidé mu přikláda­li velkou moc. Dokázalo vítězit nad tmou, tedy i nad zlem. V katolické liturgii svíce představuje symbol víry. Svíčky posvěcené v kostele na Hromnice si lidé schovávali po celý rok.

Hromničky a zákaz ženských prací

Víra v ochrannou moc hromničních svíček trvala po staletí, rozsvěcovaly se při bouři a obnášely se kolem nemocného a umírajícího. Před setím pokropil hospodář pšenici svěcenou vodou a zastrčil do ní rozžatou hromničku, aby obilí nebylo snětivé. Po mši obcházel s hořící svící a s modlitbou třikrát včelín, aby ho ochránil před zloději a včely měly hojně medu. Hromniček se užívalo i v léčitelských praktikách, např. se s jejich pomocí ulevovalo bolavým očím. Svíce byly zdobeny obrázky Panny Marie, křížky, pentličkami a květinami a byly častým poutním darem.

Druhý únor byl tzv. zasvěceným svátkem a provázel ho zákaz ženských prací, např. předení a šití. „Kdo šije na Hromnice, podebe­rou se mu prsty“, říkalo se na Poděbradsku. „Toho hrom při první bouřce zabije, kdo o Hromnicích tancuje, a umře beze světla“, tvrdili na Mnichovohradišťsku. Na Hlinecku o Hromnicích nikdo nekonal domácí práce, „aby ho hrom neuhodil“, lidé se nečesali a nezametali.

autor: Zdeněk Vejvoda | zdroje: E. Večerková: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře , Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech , Moravy a Slezska
Spustit audio