Židovský hřbitov v Dřevíkově je ukrytý v lese. Je možné na něm sledovat vývoj podoby pomníků

26. květen 2022

Hřbitov v Dřevíkově na Chrudimsku je jedním z mála vesnických židovských hřbitovů v Pardubickém kraji. Nachází se na okraji lesa. Svět za branou hřbitova je i dnes zahalen řadou tajemství. A navíc je v jeho areálu možné sledovat proměny funerální architektury a podoby židovských pomníků.

Obec Dřevíkov leží v krásné přírodě Železných hor, v těsné blízkosti Muzea v přírodě Veselý Kopec a přibližně devět kilometrů od Hlinska. Kdysi to byla hlavně židovská obec. Menšina židovského obyvatelstva se v druhé polovině 18. století v Dřevíkově natolik rozrostla, že Židé začali mít v obci převahu. Celé rodiny tam živil obchod, zejména s kůžemi a samozřejmě také řemeslo, hlavně takzvané necování, tedy splétání vlasových sítěk.

Dřevíkov měl synagogu i židovskou školu. Založení hřbitova spadá do období okolo poloviny 18. století, nejstarší náhrobky pocházejí právě z této doby a některé z nich uvidíte přímo ve vstupním bráně. Podle archivářky Lucie Benedikty Petrusové nebylo zatím přesné datum založení hřbitova v písemných pramenech objeveno. Na konci 19. století, s rozvojem průmyslu, ale celá řada židovských rodin odešla do měst v okolí, a tak v období mezi válkami židovská komunita v Dřevíkově téměř zanikla.

Židovský hřbitov leží na návrší severně od obce Dřevíkov a je zasazený do lesa. Mezi kamennými stélami rostou stromy, hřbitov je zajímavý a zároveň tajemný v každé roční době. Právě ze strany lesa se na hřbitov také původně vcházelo. V roce 1887 byl ale zásluhou starosty Davida Zinnera hřbitov rozšířen a vznikl nový vstup na opačné straně. Stará márnice byla přebudovaná na hlavní bránu, kterou se na hřbitov vstupuje dodnes. V prostoru brány jsou soustředěné nejstarší náhrobky, které byly na hřbitově objeveny, a nebylo možné najít jejich původní místo.

Nejstarší židovské náhrobky jsou umístěné ve vstupu na hřbitov, v objektu bývalé márnice

Nejstarší náhrobek, který si můžete prohlédnout v prostoru brány, pochází z roku 1758. Vedle něj se nachází kamenná stéla z roku 1761. Nápis v hebrejštině je dodnes celý čitelný: „Zde je pohřben muž upřímný a čistý, všechny své skutky činil v čistotě, pan Ašer, syn pana Jicchaka, jeho památka budiž požehnána. Zemřel a byl pohřben ve středu 28 ijaru 521 dle malého počtu. Nechť je jeho duše pojatá do svazku živých.“

Dvě století a podoby náhrobků

Vzhledem k tomu, že se na dřevíkovském židovském hřbitově pochovávalo po dobu přibližně 180 let, jsou zde patrné i proměny funerální architektury a podoby židovských pomníků. Nejstarší náhrobky jsou úplně jednoduché kamenné stély, nápisy na náhrobku jsou celohebrejské. Změna přichází zhruba v polovině 19. století, kdy ekonomická situace židovským obyvatelům umožnila pořizovat si náhrobky větší, zdobnější a kvalitnější. Na nich už hebrejština pomalu přechází do němčiny a později i do češtiny.

Kamenné stély

Nejmladší náhrobky z první třetiny 20. století jsou už výhradně české, maximálně doplněné hebrejskou zkratkou, tzv. tancevou, která je typická pro židovské náhrobky. Proměny souvisí také s užitím materiálu náhrobků. Ty nejstarší jsou z pískovce nebo opuky, mladší ze žuly, kvalitnějšího pískovce nebo mramoru. Řada z nich je složená už z více dílů a podobají se těm, které jsou k vidění na křesťanských hřbitovech.

Na dřevíkovském hřbitově, o který se stará společnost Matana pod Židovskou obcí v Praze, se setkáme s řadou symbolů, které jsou vytesané do kamenných stél a náhrobků. Mezi ty nejčastější patří například žehnající ruce. Představují kněžské gesto požehnání roztaženými prsty. Toto gesto provází slova: „Nechť ti Bůh žehná a ochraňuje tě, nechť Pán nechá svou tvář zářit nad tebou“.

Pohled z vnitřní části hřbitova ke vstupní bráně

Dalším symbolem, který na židovských hřbitovech často uvidíte, je šesticípá hvězda, hexagram, symbolický Davidův štít. Často se objevuje společně s pentagramem, tedy pěticípou hvězdou, tzv. Šalamounovou pečetí. Součástí židovských náhrobků a symboliky je také obraz konvice.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová