Žena jako každá jiná a přesto jiná. I tak by se dala popsat Zuzana Součková ze Stříbra

15. červenec 2019

Když se chce, všechno jde. Právě tohle přísloví dobře vystihuje Zuzanu Součkovou ze Stříbra na Tachovsku. V 50 letech uběhla svůj první půlmaraton, a postupně přidala kromě dalších kilometrů i další aktivity se značkou poprvé.

Zuzana Součková pracuje ve školství a s manželem vychovala tři děti. Přesto by ve svých 57 letech mohla jít mnohým příkladem. Po odchodu dětí z domova se totiž rozhodla změnit svůj život. Stala se z ní blogerka a spisovatelka. Především ale začala intenzivně běhat, věnovat se dalším sportům a překonávat vlastní limity. 

„Já vlastně nevím, co bylo tím impulsem. Když mi děti odešly z domova, bylo mi něco kolem 47 let, začala jsem pokukovat po běhání. Manžel běhal a jednoho krásného dne mě vzal s sebou. Kupodivu mě to začalo bavit,“ popsala své začátky Zuzana Součková.

Z běhání se ovšem stala velká záliba a paní Zuzana ve svých 50 letech uběhla svůj první půlmaraton, následovaly další běhy, několik maratonů a také 24hodinový běh, během kterého uběhla 90 kilometrů. „Na začátku myslíte, že vám to vůbec nejde, a že už nemůžete. První tři kilometry jsou pro mě vždycky utrpením. Potom se ale rozběhnu a v hlavě se mi odehrávají příběhy, které potom popisuji v svých knihách,“ řekla Zuzana Součková s tím, že běh jí dává mentální sílu i do osobního života. A i když jsou v běhu důležité i nohy, hlavní je hlava. Limity si podle ní tvoříme sami. Když chceme něco dokázat, nastavíme si na to hlavu a potom to jde.

Mezi běháním si občas odskočí a napíše pár knih

Kromě běhání se Zuzana Součková věnuje také psaní. Doteď jí vyšly čtyři knihy. Dvě jsou o běhání a další dvě obsahují fejetony ze života. „Jsou tam historky ze školky, z tanečních, které prožil každý z nás. Popisuji obyčejné denní situace. Lidé mi potom píší, že to taky zažili a měli pocit, že to píši o nich. Našli si tam ten svůj příběh. Teď mám rozepsaných několik knih pro děti, protože pracuji ve škole a slíbila jsem, že napíšu něco pro děti,“ popsala paní Zuzana.

Největším relaxem pro Zuzanu Součkovou zůstává sport: „Když třeba přijdu unavená z práce ze školy, vezmu si koloběžku nebo kolo a vyjedu si někam na kopečky. Máme taky pejska, takže s ním spolu s manželem běháme nebo chodíme na procházky. Mezi tím se zase nutím do toho psaní, takže já bych spíš potřebovala, aby den měl víc než 24 hodin, protože všechno nestihnu. Někdy jsem ale taky úplně líná a jen tak ležím na gauči a tupě zírám na televizi nebo do počítače.“

Hlavně nepropásnout, když přijde dobrá myšlenka

Nevětší inspirace prý chodí v noci. „U postele mám blok a tužku a v noci zapisuji myšlenky. Je to tedy náročné, protože člověk se musí přinutit rozsvítit, zapsat, zase zhasnout a zase pokračovat ve spánku. Ale zjistila jsem, že když jsem si v noci řekla, že si to budu pamatovat, tak ráno vím, že myšlenka to byla úžasná nebo dobrý vtip, ale vše zmizelo v propadlišti dějin,“ řekla Zuzana Součková.

A protože Zuzana Součková ráda zkouší nové věci, tak teď si řekla, že otestuje limit vlastního těla. V únoru si například sbalila bivakovací pytel a šla spát ven. Když se prý probudila, měla na sobě sice ledovou krustu, ale dokázala si, že to jde. „Zjistila jsem, že tady ten limit ještě lze posunout dál. Kdykoliv se dostanu k něčemu novému, řeknu si, že je to výzva a já si přeci před ní nesednu na zadek. A tak do té výzvy jdu,“ uzavřela Zuzana Součková.

 

autor: mkl
Spustit audio