Zde jeden rok žil a nakonec i zemřel Jakub Auguston

„Všude kolem nás jsou činžáky z 19. a 20. století, poměrně průměrná produkce, a najednou je tady barokní dům. A ne ledajaký, je to dům, který si jako svůj domov nechal postavit významný plzeňský barokní architekt a stavitel Jakub Auguston v roce 1734. Smutné je, že už o rok později umírá, takže si tento dům dlouho neužil,“ uvedl předseda spolku Zestínu Lukáš Houška.

Barokní dům v Sedláčkově ulici v Plzni|foto:Kateřina Dobrovolná,Český rozhlas

Jakub Auguston, původně Giacomo Augustoni, se narodil roku 1668 v Itálii. Na pozvání svého strýce přichází do Plzně, kde roku 1694 získává měšťanský titul a stává se plzeňským měšťanem. „Založil si zde velkou stavební dílnu a produkoval poměrně hodně staveb na barokní poměry. To znamená, že postavil velké množství kvalitních staveb, ale dochovala se nám taky spousta reklamací, protože jak toho stavěl hodně, tak samozřejmě nemohl být všude. Proto některé jeho stavby nebyly úplně kvalitní,“ řekl Houška, který dodal, že Jakub Auguston upravil, dokončil či postavil mnoho významných plzeňských staveb. Pracoval například na již zbořeném dominikánském klášteře, na klášteře františkánů ve Františkánské ulici, nebo na arcibiskupství na náměstí Republiky.

Baroko rovná se nuda a tlustí andělíčci?

„Ve škole nás učili, že baroko byla doba temna, samí tlustí andělíčci a hrozná nuda. Ale baroko je úžasné v tom, že kombinuje sochařství a architekturu a je celé založené na tom, že porušuje pravidla. Zatímco renesance přesně dodržovala standardní pravidla, jak má vše hezky vypadat pro lidské oko, tak baroko staví na tom, že je porušuje. A když se podíváme na tento dům, tak jeho štít přesně ukazuje to, jak se dá porušit zásadní pravidlo. My bychom nahoře na štítu čekali římsu, která ho bude krýt. Tady není, tady je rozvolněná a rozpadlá na pět kusů a jsou mezi tím díry. To nás bere za srdce, je to velmi dynamické a to je právě to, co baroko umí,“ vysvětlil předseda spolku.