Zamyšlení věnované ukončení činnosti české redakce Svobodné Evropy
Není tajemstvím, že české redakci Rádia Svobodná Evropa zbývá z více než pěti desítek let působení v éteru nepatrný zlomek rozhlasového vysílání. Poslední zářijový den bude současně posledním dnem její existence, nad kterou se v krátkém ohlédnutí zamýšlí Lubomír Stejskal....
Přežila magický rok 2000 a také komunistické rušičky, bombový atak, pád železné opony i stěhování z bavorské metropole do Prahy. Nakonec se stala nepřímou obětí útoku Al-Kajdy na New York a Washington. Po loňské teroristické apokalypse změnila Amerika priority týkající se zahraničního vysílání a následkem toho uslyšíme české pořady Rádia Svobodná Evropa v pondělí 30. září naposledy.
Nastal čas důstojného rozloučení, kterému sotva co může dominovat víc než upřímné poděkování. Poděkování adresované na prvním místě Američanům. Jistě, byli to oni, kdo ukončením toku dolarů pro českou sekci Svobodné Evropy rozhodli o jejím zániku. Byli to ale stejní Američané, kteří tuto stanici více než půl století financovali a dodejme - aniž museli. Vždyť kromě ní provozovali ze svých peněz také česky vysílající Hlas Ameriky. Mohli tedy plným právem argumentovat tím, že jakési pomyslné morální rozhlasové povinnosti vůči našemu kousku světa dostáli.
Oni však učinili neskonale víc. Demokraticky smýšlejícím Čechům nabídli sdělovací prostředek, který pro ně v dobách politického temna znamenal totéž, co pro pobělohorské tajné evangelíky kralická bible. Tedy nezbytnost, bez níž přežít v oceánu nesvobody je nesrovnatelně obtížnější. Mnichovská stanice působila za studené války jako hlas pravdy a maják naděje. Po sametovém převratu plnila roli významné informační alternativy a oázy paměti uprostřed vln zapomnění.
Slova díků patří také všem jejím pracovníkům. Za stovky smysluplně prožitých hodin u přijímačů, za světlo v temnotě rudé beznaděje a za jeden zmnožený zázrak: ač fyzicky přítomni v diktatuře, duchem se jejich posluchači cítili být ve svobodném světě dávno před listopadem ´89. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak pro tento osvobozující pocit měly české relace z Mníšku pod Alpou, jak bavorskou metropoli nazýval Karel Kryl, svůj hluboký smysl.
Je-li české Svobodné Evropě nyní souzeno vejít do historie, plným právem tak může učinit s hlavou hrdě vztyčenou. Své poslání splnila beze zbytku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
