Zákon je jako pavučina: sršeň prolétne, muška uvízne

Kolik je asi nastřádáno životní zkušenosti v tomhle ruském přísloví! V naší civilizaci je to zařízeno tak, že kdyby vám život přichystal nečekanou past, kdybyste se vy sami provinili a tušili, že přijde účtování, je tu soud, moudrý a nepodplatitelný, který nestranně rozhodne o vaší nevině či vině. Starý zákon o tom říká obrazně, že "spravedlivý jako palma vzkvete." V těch slovech je víra v důkaz a ochranu. Latinské úsloví dává dokonce úderný příkaz - "Spravedlnost ať je základem říší!" To zůstalo až do našich časů logickým požadavkem věřících i bezvěrců. Jenomže člověk je tvor, kterému neodbytně pracuje mozek, takže sleduje, co a jak dělají soudy. S přesvědčením, že v rozsudcích najde logiku a řád, a tím pádem i poučení. Měly by být něčím jako jsou směrovky na silnicích. V tom případě doporučuji upřímně: nečtěte noviny a neposlouchejte zprávy médií. Zapochybovali byste, že vám rozum pracuje bez poruch. A kde na takovou věc najít opravnu?

pavouk

Po kolikáté už nám televizní obrazovka servíruje usměvavého Karla Srbu, někdejšího generálního sekretáře ministerstva zahraničí, který už si odbývá dvanáctiletý trest za přípravu vraždy novinářky, v doprovodu justiční stráže. Před nedávnem - jako zproštěného obžaloby za podvody při státních zakázkách na rekonstrukci štiřínského zámku. To ale byl zas jen další díl Srbova seriálu. V pokračování se prošel po molu vrchního soudu s tím, že další přehlídka se bude konat znovu na soudu městském, protože prvoinstanční řízení i vyšetřování kauzy bylo odbyté. Takže ten příznivý rozsudek neplatí. Vyšší soud tak dal na vědomí, že spěchat se má jen při chytání blech. Ministr spravedlnosti zas má zamotanou hlavu se tři roky starou kauzou katarského prince, hříšníka, kterého tehdejší ministr Němec patrně ve spolupráci s náměstkem Králem poslali v bavlnce domů. Budeme ho soudit asi jako uprchlého. Směšný hon s křížkem po funuse, jak se říká. Od dalšího soudu odešlo spokojeno před několika dny i sedm bývalých manažérů zkrachovalé IPB, kteří navýšili jmění banky o dluhopisy, koupené za její peníze. Ale podle tehdejších právních předpisů prý to bylo možné. A něco jako morálku soud nesoudí. Sbormistr Kulínský měl také štěstí. Štěstí je - abyste věděli - řídký návštěvník s nevalným smyslem pro spravedlnost. Zafunguje, když advokát dokáže soud přesvědčit, že slovo sebekritika má základ ve slovech sebe krýti. Přes důkazy o mnohonásobném zneužívání nezletilých dostal Kulínský jen podmínku a desetiletý zákaz činnosti s mládeží. Nu a u dalšího soudu byl osvobozující rozsudek vydán i rodičům tak zvaného "vlčího dítěte", se kterým žili ve stanu, a nemocné dítě nechávali jíst ústy z misky jako zvíře, bez jakýchkoliv hygienických návyků. Rozsudek si ani nepřišli vyslechnout. Vlastně - mohovitý vicepremiér Čunek, podezřelý že přijal úplatek, ani senátorka Janáčková za výroky na adresu Romů, nemuseli k soudu jít vůbec. Jak by asi takové horké brambory mezi soudy poletovaly...

spravedlnost

Je to stále oblíbenější a oblíbenější hra mezi nižšími a vyššími soudy. Na předávání. "Správné uvažování je stejně vzácné jako dokonalé zdraví," řekl by jeden. Hledá se hůř než drahokamy. Že by u Ústavního soudu a nebo snad až u toho evropského ve Štrasburgu, jenomže ty oba mají řešit docela jiné věci! Před Boha s pravdou, před soud s peněženkou, říká francouzské přísloví. Nu, člověk musí mít odvahu vidět co vidí! A přece se nám stále opakuje, že jsme svobodní jen tehdy, když nám nechybí právo. Ale co s tím, když zákon je jako pavučina: sršeň prolétne, muška uvízne...