Za zrodem znojemských okurek stojí opat Šebestián. Postupně si je zamiloval celý svět
Nebýt opata Šebestiána Freytaga z Čepiroh, možná by žádná znojemská okurka nikdy nebyla. Díky němu jí můžeme vystavit rodný list. Rok narození: 1572, místo: klášter ve Znojmě-Louce.
Tehdy zmíněný opat tamního premonstrátského kláštera dovezl ze statků v Uhrách semena planě rostoucí okurky. Těžko říct, jestli chtěl obohatit klášterní jídelníček, nebo podlehl dobové víře, že okurky mají nevídanou léčivou moc a jsou účinným lékem proti moru!
Okurkám se v mnišské zahrádce skvěle dařilo. Znojemsko má totiž pro pěstování okurek ideální půdní a klimatické podmínky. A tak se brzy začaly pěstovat i mimo klášterní zdi.
Dlouho byly jídlem chudých a potravou dobytka. Vznešeným jazýčkům nechutnaly, protože byly hořké. To se lidé snažili přerazit kořením, hlavně koprem. S rozvojem pěstování okurek rostla také potřeba prodloužit jejich trvanlivost. A tak se začaly nakládat do soli a octa a nejprve v putnách, později ve skleněných lahvích rozvážet po okolních trzích.
Počátkem minulého století se do znojemských okurek zamiloval celý svět – vozily se i do Austrálie, Ameriky nebo Indie.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
