Z Evropy do Evropy
V Evropě jsme vždy byli a dokud bude světadíl, budeme v něm svým dílem žít dál. Při svém vstupování do společnosti evropských států nemusíme udělat ani krok, nemusíme se ani převlékat a dokonce nemusíme ani přijít včas. Byli jsme pozváni, je slušností přijít a přinést květiny...tak začíná fejeton Jiřího Tomáše Blažka o evropanství...
... Ovšem budeme-li chtít zůstat, musíme přinést také své účetnictví, výčet hříchů i předností. Ze sousedů se stávají smluvní partneři a je proto třeba předvést kolegům nejenom halu a obývák, ale i kuchyň a spíž. V některých případech se za co stydět nemáme, v jiných ano. Úplně stejně jsou na tom i ostatní pozvaní, úplně stejně na tom byli dnes již letití členové evropského klubu. V lecčem na tom byli při svém sdružování hůře, protože to začalo v době ještě velmi obnažené průběhem a výsledky druhé světové války. Když tehdy chtěly země Evropy napřed přežít a potom se rozvíjet, musely tu nepříjemnost s odkrýváním ledví ve všech oblastech života překousnout. A nebylo toho málo; například Francii se rozhodně do tak brzkého spojenectví s Německem nechtělo, abychom zmínili jedno z největších politických soust. Jestliže se ale dokázali domluvit politici takto znepřátelených států, je to jenom důkazem toho, že politika bez hospodářských výsledků dělat nejde. Jinými slovy, teprve zaměstnaný a najedený volič je voličem použitelným, a politik, který chce opravdu odpovědně usilovat o rozvoj státu, musí být napřed zvolen, aby usilovat mohl. Láska neláska, zde to byl rozum, který diktoval partnerství ještě nedávných nepřátel. Ani zdaleka se nemusíme přizpůsobovat, a nebojím se povědět hrbit, proti vlastnímu přesvědčení tolik, jako to kdysi museli udělat lidé ve státech zakládajících napřed úzké uhelné, ale každou další smlouvou až do unie bez hranic se rozšiřující společenství.
Je to pro nás jednodušší, ale stejné v tom, že musíme do kuchyně pustit všechny Evropany, protože Evropané pouštějí do kuchyně nás. Hala, obývák, dvůr i zahrada se nám zvětší, dokonce moře dostaneme do společného vlastnictví, což není málo a nikdo si toho kupodivu v proevropských kampaních příliš nevšímal. A moře mít jen na občanku. No, jen si zavzpomínejte, čekatelé devizových příslibů. Ale nechci být za demagoga a připouštím, že ta možnost společného bydlení zakládá podezření, že evropsky veřejnou se stane i naše ložnice. Ano, ale jinak, než se z místa zdá. Matka Evropa nebude kontrolovat s kým, ale jak spíme. To je zhruba princip našeho případného evropanství. Co se spánku týká, já budu spát klidněji jako už i evropský, než pouze český občan světa.
Evropa není panelák, kde je slyšet každé vrznutí dveří. Evropa je rozvolněná sestava rodinných domků, kde si sousedé pomohou, ale také dávají pozor na takové maličkosti, jako je odvoz a likvidace odpadků, nebo rychlé napravování křivd domovníka. Pomohou, což neznamená, že by si občas nepostěžovali a nezanadávali si jeden na druhého. Po sousedsku, ale s jistotou partnerství spolehlivých. A to jsme vždycky chtěli, takže to chci i dnes, kdy se chystám podepsat sám sobě klid, propustku a devizový příslib naráz.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
