Vězení za protektorátu ani komunistické lágry ho nezlomily
Dvaadevadesátiletý Jiří Světlík je od svých 14let skautem. Jeho receptem na dlouhý život je čestné a přímé chování, láska k přírodě a optimismus. Napsal několik knih o historii Dobříva na Rokycansku, ale také jednu s názvem Paměti starého kriminálníka. Do vězení se vždycky dostal jen za snahu pomáhat druhým.
Poprvé během druhé světové války, pak znovu za komunistického totalitního režimu v 50. letech. Soudy, zákazy, uranové doly. Nic z toho Jiřího Světlíka nezlomilo.
Jiří Světlík se narodil už v roce 1924. Když mu bylo 14, složil slavnostní slib a stal se skautem. V těžké předválečné době to nebyla žádná idylka. Kromě táboření, nedaleko Dobříva u Plzně, pilně s kamarády cvičil pomoc při protiletadlové obraně. Blížila se totiž druhá světová válka. Během ní bylo skautské hnutí v roce 1940 poprvé oficiálně zakázáno. A pro mladého Jiřího Světlíka přišlo i první věznění.
Během války byl na nucených pracích v Německu a přitom se mu podařilo nejen opakovaně dostat zpátky do Plzně, ale také převádět přes hranici z třetí říše lidi, kteří se chtěli ukrýt v českém vnitrozemí.
Po válce přišla svoboda i obroda skauta. Ne však na dlouho. Komunistický režim cítil v skautingu hrozbu a tak ho znovu zakázal. To se psal rok 1950. Československým skautům to ale nevadilo. Na ilegalitu a pobyt v přírodě už byli zvyklí z válečných let.
Vedl protistátní skupinu, proto šel „bručet“
V 50. letech měl Jiří Světlík znovu namířeno do kriminálu. To proto, že se rozhodl pomáhat vězňům v komunistických lágrech na Jáchymovsku a Příbramsku. Dopravoval jim základní potraviny, kterých se na šachtách nedostávalo. Tou dobou už také vedl protistátní skupinu a opět pomáhal lidem, hlavně k emigraci z totalitního Československa.
Za to byl souzen a odsouzen k několika letům vězení. Pracoval v uranových dolech, dřel, ale jeho vůli a touhu po svobodě a spravedlnosti režim nezlomil. Na svobodu se dostal při druhé amnestii v roce 1962.
Přišel rok 1968 a společnost se opět na chvíli nadechla svobody. Stejně tak skaut. Ne však na dlouho. Poslední oficiální zákaz skauta zazněl v roce 1970.
Snad už definitivně
Poslední osvobození skautingu u nás, a doufejme, že opravdu poslední, přišlo v roce 1989. Skaut je oficiálně povolený dodnes. Je to tak nejdelší souvislý časový úsek v dějinách československého nebo českého skautingu.
V září 2016 se pan Jiří Světlík zúčastnil vernisáže výstavy o západočeském skautingu. Na několika velkoformátových panelech posetých fotografiemi je poskládaná celá divoká i dobrodružná historie skauta na západě Čech. A zrcadlí se v nich i dlouhý život jednoho skauta tělem i duší.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka