Vědci na Šumavě sledují radioaktivní cesium. Obsahuje ho třeba houba, kterou milují divočáci

Vzniklý radioaktivní mrak se pomalu blíží nad střední a západní Evropu a bohužel, zčásti dochází ke spadu i nad tehdejším Československem a to i nad Šumavou. Do půdy se tak dostává radioaktivní spad obsahující i radioaktivní cesium 137.

„Území dnešní ČR bylo zasaženo relativně málo suchým radioaktivním spadem. Výjimky tvořila místa, kde začátkem května pršelo, a to je území v pásu mezi Jeseníky a Železnou Rudou. Tam spady cesia 137 byly relativně velké a v lese zůstávají poměrně dlouho. My sledujeme cesium 137 se Státním ústavem radiační ochrany např. v humusu a kůře smrků a hotspoty zvýšené aktivity 137Cs zůstávají v podstatě stále na stejných místech. Poločas rozpadu cesia 137 je necelých 30,1 roků, takže pokles radioaktivity cesia 137 je relativně pomalý," vysvětluje Ivan Suchara z výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví.

To, že je cesium 137 stále přítomné v šumavských lesích dokládá jeho přítomnost např. u ulovených divokých prasat. Rozbory jejich masa velice často ukazují, že jsou – laicky řečeno - radioaktivní. Nejčastěji na Prášilsku.

„Je to způsobeno tím, že na podzim plodnice houby jelenka – podobná pýchavce, která tvoří plodnice pod zemí, kde nebývají vidět, akumulují hodně radioaktivního cesia. Divočáci, pro které je jelenka lahůdkou, ji vyrývají a plodnice aktivně konzumují. Naše mapy, v podstatě od roku 1990 ukazují hotspoty 137Cs v okolí Železné Rudy, kde je radioaktivního cesia v humusu i ve smrkové kůře docela hodně, např. na západním svahu Sklářského vrchu," dodává Ivan Suchara.

Jelenka obecná patří mezi nejedlé houby a tak se na talíř asi nikomu nedostane. Cesium 137 ale dokáže absorbovat i hřib hnědý, ale naštěstí ne v tak vysokých koncentracích, jako jelenka, která je pochoutkou pro divoká prasata.