Valčík pro Biancu Bianchi
Oslavovaná koloraturní sopranistka Bianca Bianchi, členka Vídeňské dvorní opery, požádala koncem roku 1882 Johanna Strausse, aby pro ni složil zpívaný valčík. Netrvalo dlouho a premiéra nové skladby zazněla na dobročinném matiné v Divadla na Vídeňce 1. března 1883 odpoledne.
Text valčíku napsal Richard Genée, který tehdy spolupracoval se Straussem na operetě Noc v Benátkách. Díky svým zkušenostemk se přičinlivě podílel na ideální souhře zoěvního hlasu s orchestrální partiturou. Bianca Bianchi byla půvabem valčíku tak okouzlena, že již týden po premiéře zpívala Hlasy jara jako přídavek po představení opery Leo Delibese "Král to řekl" ve Vídeňské dvorní opeře. Vokální valčík se tak stal první Straussovou skladbou, která byla uvedena na scéně opery na Ringstrasse.
Taková jsou kusá fakta o jednom z nesmrtelných Straussových valčíků, který se neprodleně dočkal klavírní i orchestrální verze. Historie vzniku skladby má své poutavé momenty. Počátkem února 1883 dirigoval Strauss ve Vídni svou úspěšnou operetu Veselá vojna a při této příležitosti psaly vídeňské noviny Fremdenblatt, že Strauss na večírku maďarského spisovatele Gustava Tamoczyho přednesl svou nejnovejěí skladbu. Byl to právě dosud nepojmenovaný valčík Hlasy jara. Orchestrální znění uvedl na koncertě ve Zlatém sále Hudebního spolku Eduard Strauss a klavírní vydání valčíku věnoval autor svému příteli Alfredovi Grünfeldovi, který jej dokázal obzvláště efektně provádět. Tím dal skladatel zcela bezděky na vědomí, že tato kompozice vznikla vlastně u klavíru.
ČRo 3 - Vltava, čtvrtek 7.6., 10.30
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
