Už je to padesát let, co svět opustil Jiří Grossmann

Mnohým z nás se díky televizním záznamům, fotografiím a gramodeskám vybavuje jako sympatický, plaše vyhlížející mladík. Podle vzpomínek přátel měl Jiří Grossmann vedle vrozeného smyslu pro humor i mnohá další nadání. Snadno se učil jazyky, bravurně zvládal matematické příklady, vášnivě rád luštil křížovky a miloval country. Byl to tělem i duší optimista, který věřil, že humor a poezie dokáží prodloužit lidem život a dělají ho šťastnějším. Jeho písničky zůstávají v srdcích posluchačů i po mnoha letech a jeho texty neztrácejí nic ze svého vtipu, jemného půvabu poetických snů a tiché nostalgie a romantiky.

Jiřímu Grossmannovi osud nadělil 30 let života. Nemoc, kterou nepřekonal, se jmenuje Hodgkinova choroba. Jedná se o nádorové onemocnění mízních uzlin, které je dnes díky moderní léčbě ve značném procentu případů vyléčitelné. Může vzniknout ve kterékoli lymfatické tkáni, nejčastěji však v některé mízní uzlině. To vše Jiří Grossman věděl. Tato nemoc byla totiž popsána už v roce 1823.

Jiřího Grossmanna od mládí přitahovala hudba, ještě před maturitou hrál v několika amatérských kapelách na trombón nebo na kontrabas. Začátkem šedesátých let byl angažován v plzeňském divadel Alfa, hrál zde na kontrabas a zpíval. I když se dožil pouhých třiceti let, zapsal se pevně do naší populární hudby.