Úterní Noční Linka: Češi jako národ chatařů a chalupářů

Češi jsou státe národem chatařů a chalupářů a s láskou pečujeme o své chaty a záhonky. Více než pětina Čechů vyráží z městského ruchu do přírody. Dalších 41 procent lidí sní o tom, že si jednou vlastní chatu pořídí. S trochou nadsázky lze říci, že jednou z prvních českých „chalup“ je hrad Karlštejn, který si Karel IV. nechal postavit jako své odpočinkové sídlo přímo nad Berounkou. S rozvojem urbanizace a masivnějším stěhováním lidí do měst pak vznikala potřeba občas uniknout zpátky do přírody, která století od století stále narůstala.

Chalupářství pak zažilo své žně zejména ve 20. století a to napříč Evropou. Nárůst volného času a dopravní mobility dal vzniknout rekreačním domům a vilám v zázemí velkých evropských měst. Souběžně s tím docházelo k zakládání trampských osad a kolonií, které můžeme chápat jako předchůdce chatařských osad.

Zpočátku se tyto stavby v tehdejším Československu objevovaly na samotách, v lesích, později se pozvolna přetvořily v kolonie v blízkosti řek za velkými městy (Praha, Hradec Králové, Ostrava). „Původním motivem trampingu bylo dobývání divočiny. Někomu toto krásné hledačství vydrželo až do smrti, ale u většiny dobyvatelů časem převládla touha usadit se – osadničit. A tak tramping zplodil chatařství,“ říká kronikář českého trampingu Karel Jakeš-Kayman.

A Češi v této tradici pokračují dodnes.Většinou máme chaty jako sezónní rekreační objekty, využíváme je tedy především v létě. Ale řada Čechů, kteří chatu mají, ji má zařízenou tak, že ji může obývat celoročně. Dnes je chatařství jevem moderním a souvisí s dalším postupem modernizace. Člověk vystavený narůstajícím civilizačním stresům světa, kterému přestává rozumět, se obrací k hodnotám v prostoru, v němž je možné se orientovat a zakoušet svobodu, bez ohledu na politický systém té které země. S tím, jak se člověk změnami ve způsobu života postupně vzdaloval přírodě, nabývá na síle potřeba se do ní vracet.