Ukrývali Gabčíka s Kubišem. Rodiny z Plzně a Rokycan zaplatily za účast v odboji životem

Přesně před 80 lety spáchali parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš v Praze-Libni atentát na Reinharda Heydricha. Na zastupujícího říšského protektora, který měl potlačit český odboj, zaútočili výsadkáři vycvičení ve Velké Británii, když projížděl po ulici v otevřeném voze. Poté, kdy Jozefu Gabčíkovi selhal samopal, hodil na vůz Jan Kubiš bombu, jejíž střepiny osmatřicetiletého Heydricha zranily. Nejmocnější muž v Protektorátu Čechy a Morava na následky zranění 4. června v nemocnici na pražské Bulovce zemřel.

Operace Anthropoid byla v Evropě naprosto mimořádnou akcí domácího protinacistického odboje. K úspěchu atentátu přispělo mnoho lidí zapojených do domácího odboje. Mezi nimi byly i rodiny ze západních Čech. Jozef Gabčík s Janem Kubišem seskočili v noci z 28. na 29. prosince 1941. Vinou navigační chyby dopadli u Nehvizd u Prahy, i když měli seskočit u Plzně, kde měli kontakty na lidi z odboje. Vlakem proto přejeli na západ Čech. V Rokycanech vyhledali rodinu Václava Stehlíka, který zajistil lékaře pro zraněného Jozefa Gabčíka. Rodinu Stehlíkovu zatklo krátce před atentátem gestapo. Údajně poté, kdy Václava Stehlíka udal na polici za ukrývání osob jeho zeť František Mareška.

Výsadkáři se ukryli nejprve v Rokycanech

Pamětní deska Václava Krále v Plzni|foto:Lukáš Milota, Český rozhlas

Den před silvestrem se Gabčík s Kubišem přesunuli do Plzně do ulice Pod Záhorskem. V domě č.p. 1., kde také dnes najdeme pamětní desku, žil bývalý vrchní policejní inspektor a odbojář Václav Král se ženou Pavlou a dcerou Helenou. U nich se atentátníci ukrývali. Také dalším výsadkářům, kteří se zapojili třeba do přípravy náletu na zbraně chrlící Škodovku, pomohli i Bejblovi, Kučerovi, Hrdličkovi nebo další manželé Královi. Od konce dubna až do útoku na Heydricha pak Gabčík s Kubišem pobývali v Praze.

Atentát na zastupujícího říšského protektora vyvolal teror na českém obyvatelstvu, o kterém mluvíme jako o druhé heydrichiádě. Den po atentátu po vyhlášení stanného práva byli Stehlíkovi, jejich dva synové a dcera s manželem Františkem Mareškou na střelnici v Plzni-Lobzích zastřeleni. Gestapo se tehdy nevědomky zbavilo lidí, kteří věděli o atentátnících. K rodinám z Plzně ale žádné nitky nevedly. Změna nastala 16. června, kdy parašutista Karel Čurda udal atentátníky, ale i pomáhající rodiny včetně těch plzeňských. 17. června je zatklo gestapo, skončili ve věznici na Borech a pak v malé pevnosti Terezín. Všech dvanáct členů plzeňských rodin spolu s dalšími lidmi zapojenými do atentátu bylo popraveno 24. října v Mauthausenu.

I na Karlovarsku fungoval odboj

Konkrétní datum 27. května nebyl v regionu spojován se samotným atentátem. Rodiny odbojářů v západních Čechách pravděpodobně nevěděly, jaký mají parašutisté úkol. Podobné to bylo i na Karlovarsku, kde samozřejmě fungoval odboj, ale veřejně se politice nemluvilo. V denním tisku z květnových dní roku 1942 se psalo například o bojích kolem ukrajinského Charkova. V Karlových varech žilo v té době přibližně 25 000 obyvatel, převážně sudetských Němců. Jejich vztah k Reinhardu Heydrichovi nebyl příliš pozitivní. Podle historiků z Muzea Karlovy Kary Jana Nedvěda a Lukáš Svobody je důležité si uvědomit, že byl velký rozdíl mezi říšskými a sudetskými Němci.

Karlovarští muži se cítili diskriminováni, ve válce často bojovali v první linii, proto i tady vznikaly odbojové skupiny, které se situaci snažily změnit. Jejich hlavním představitelem byl tajemník komunistických odborů Valentin Meerwald, který společně se svou manželkou třeba šířil zprávy zahraničního rozhlasu a vyráběl letáky, za což byl později popraven.