Ukrajinští Romové? Chudí byli před válkou, teď jsou ještě chudší, říká Nikola Taragoš z Romodromu

31. srpen 2022

Společnost Romodrom 21 let pomáhá potřebným. Své služby nabízí v oblasti zaměstnání, bydlení, atd. Od února 2022 zaměřili svou pozornost na Romy z Ukrajiny. Romodrom má své pracovníky ve stanovém městečku v Troji a na ubytovnách, které poskytují pomoc matkám s dětmi. Minulý týden organizace navštívila ukrajinská města Mukačevo, Užhorod, Perečín a Zaričevo.

Romové na Ukrajině

„Navštívili jsme tábory, ve kterých žijí ukrajinští Romové. Největší z nich byl v Mukačevu, kde je k tomu vyčleněna jedna část čtvrti. Romů zde žije zhruba 15 tisíc. Ostatní oblasti byly o trochu menší, s počty Romů od 100 do 500 lidí.“

„Každé z těch míst je něčím specifické. I když jsou tábory velké a rozdělené do několika oblastí podle ekonomického statutu, dělí se ještě uvnitř komunit a panuje v nich velká pospolitost. Načerpal jsem z toho novou pozitivní náladu a sílu pracovat dál.“

Podle slov ředitele Romodromu čelí ukrajinští Romové sociálnímu vyloučení a diskriminaci, nejsou ani v kontaktu s tamními úřady. Chudí byli před válkou, teď jsou ještě chudší.

Romové na Ukrajině

„Viděli jsme děti, které několik dní nejedly, dostávaly jen hodně slazený čaj. Kvůli tomu jsme začali přemýšlet o tom, jestli by část naší intervence a podpory neměla být směřována přímo na Ukrajinu do těchto lokalit.“

Pracovníci Romodromu na místě zaktivizovaly svou pomoc a výsledkem bylo společné vaření pro tamní Romy.

„V Mukačevu to bylo opravu velice pospolité. Vařilo se venku na ulici v obrovském hrnci. Vařili jsme perkel pro 300 lidí, z nich nejčastěji si přicházely děti. Starší měli ostych, protože nás moc neznali. Vařili jsme s místními autoritami – jedním z nich je tzv. baron (u nás vajda), což je pozice buď dědičná, nebo si ji můžete svým respektem získat nebo dokonce koupit. V tomto případě šlo o zděděnou a respektovanou pozici. S ním a jeho rodinou jsme se rozhodli o tomto typu podpory přímo na místě. Navíc jsme společně uzavřeli dohodu o tom, že naše podpora bude pokračovat dál a že budeme prozatím jednou týdně přímo v Mukačevu tuto aktivitu provozovat společně.“

Romové na Ukrajině

Tým Romodromu tedy bude jednou týdně vyjíždět za Romy na Ukrajinu.

„Když jsme situaci na místě mapovali, zjistili jsme, že je tam hojná podpora v podobě humanitární pomoci. Nicméně proniknout do terénu a pochopit, jak to tam funguje, není jednoduché. Existuje tam velká korupce a klientelismu, díky čemuž se humanitární pomoc k těm nejpotřebnějším dostává jen ve zlomkovém množství. V rámci táborů mají ti nejchudší nejnižší statut a nejmíň se s nimi počítá. Bohužel jsou to hlavně děti.“

Romové na Ukrajině

„Viděli jsme, že jednotlivé i velké organizace podporují Romy finančně i materiálně. Finanční podpora je distribuována skrze zmíněné autority nebo neziskové organizace. Samotní donoři ale kontrolu nemají. Místní rozdávají i potraviny nebo vařené jídlo. Nicméně jednotlivé frakce uvnitř tábora definují i okruh lidí, ke kterým se podpora dostane. První ji dostane člověk, který podporu přijímá, pak jeho nejbližší a rodina a pak teprve ostatní. Celé je to krásně vidět na uspořádání čtvrti – hned zkraje, u hlavní silnice, jsou nejbohatší Romové. Čím víc postupujete do středu nebo k samému konci, objevujete ty nejchudší Romy. Když jsme se ptali, jak vnímají předsudky nebo rasismus, museli jsme nejprve to samotné slovo rasismus nejprve dlouze vysvětlovat. Potom ale i ti, kteří navštívili Českou republiku, říkali, že rasismus poznali nejvíce tady, v Čechách. Zamýšlel jsem se proto nad tím, čím to je. Tam ty komunity žijí oddělený život v kempu a nemají tolik interakcí s majoritou, a proto nedochází k tolika stížnostem. U nás je to jinak. Tady jste zapojen, ať už chcete nebo ne, do nutné komunikace s úřady, s majoritou. Což je běžné a myslím si, že naprosto v pořádku. S rozlišností sociokulturního postavení ve společnosti, s výchovou, atd. dochází k jiskření. Což oni po zkušenosti od nás považovali za projevy rasismu, protože oni to neznají. Žijí svůj osamocený život v kempech, do kterého nikdo nezasahuje. Pokud je chce navštívit policie, nahlásí se k lokální autoritě a hovoří a řeší to s ní. U nás tato forma dávno vymizela, možná před 50. lety jsme tu něco obdobného zažívali, ale od té doby jsme se posunuli jinam.“

Nikola Taragoš se v Mukačevu setkal i s Romy, kterým jeho organizace pomáhala ve stanovém městečku v Troji. Pro obě strany to bylo milé setkání.

Romové na Ukrajině

„Dostali jsme ten samý pletený košík, který nám jedna z žen pletla i u nás, ve stanovém městečku v Holešovicích. A měla obrovskou radost, protože stejně jako v Mukačevu, i tady nás poprosila o proutí, aby nám košík mohla uplést. Šlo o příjemné a hřejivé setkání. Z části jsem identifikoval nejen tu pospolitost, ale i váhu návratu domů, byť ty podmínky jsou velmi složité, cítil jsem, že jsou opravdu doma. Samozřejmě, že na ně válka a chudoba doléhají, al eoni si tam ví daleko víc rady než u nás.“

Spustit audio