Tváře, které odrážejí stav duše. Důležité pro mě je, aby se divák ptal, co vlastně vidí, říká sochař a malíř Richard Štipl
Když spolu s rodiči odešel z rodného Šternberka do Kanady, kde nakonec vystudoval malbu, chyběla mu evropská kultura. Po vlastní ose si tedy doplňoval znalosti literatury, historie umění i náboženství, a to všechno se dodnes odráží v jeho tvorbě, v níž malbu kombinuje s hyperrealistickou sochou. Jeho nosným tématem jsou lidé, jejich nitro i vzezření. Nejen o schodištích, jeskyních a obludách v nitru duše s Richardem Štiplem mluvila ve Vizitce Karolína Koubová.
Související
-
Romantika + sci-fi = parobot. Rád balancuju na hranici reality a fikce, říká výtvarník Adolf Lachman
„Z konzumního spotřebitele se stávám pozorovatelem. A nejlepší je, když u pozorování můžu zůstat,“ říká absolvent klasického malířského ateliéru Zdeňka Berana.
-
V Japonsku je každý člověk sám, o smutek se není s kým podělit, říká sklářský výtvarník Václav Řezáč
„Miluju sklářskou huť. Žhavou hmotu rád nabírám, rád jí polévám tavenou plastiku,“ popisuje Václav Řezáč svůj oblíbený životní i pracovní pocit na pomezí rozumu a intuice.
-
Život je souhrn paradoxů, rád se na ně koukám z nadhledu. Drsný humor pro mě není, říká Jiří Slíva
Má rád kávu, víno a jazz. Pískání v uších se snaží přemoci mírovými prostředky, tedy radostnou tvorbou, a když po šedesátce natáčel svá první alba, cítil se na čtyřicet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.