Třetinu Šumavy tvoří mokřady. V některých by se klidně mohl člověk utopit

15. únor 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Šumavská rašeliniště

Mokřady patří mezi nejdůležitější biotopy na zeměkouli. Jejich důležitost už na začátku 70. let minulého století, stvrdily desítky států podpisem tzv. Ramsarské úmluvy, která by právě mokřady měla chránit. Za 50 let Ramsarskou úmluvu podepsalo už 170 států a ochraňuje 2,5 milionu kilometrů čtverečních mokřadů na celém světě, včetně České republiky a samozřejmě i Šumavy.

Šumava je součást Ramsarské úmluvy a to jako mokřad mezinárodního významu zvaný „Šumavská rašeliniště“. Je to logické, protože asi nejznámější je Šumava právě díky svým rašeliništím, která jsou klenotem zdejší přírody. Ovšem rašeliniště jsou pouze jedním druhem mokřadů z mnoha.

Mokřadů je spousta typů a je také spousta možností, jak je rozdělit. "Mokřad je území, které je nasycené vodou, kde je půda nasycená vodou, nebo kde je mělká voda a nebo kde se voda sdružuje do určité hloubky. Mezi mokřady tedy nepatří moře nebo extrémně hluboká jezera. Je to území, které zadržuje vodu a může být i periodické – nemusí mít vodu po celé období roku. Mezi mokřady patří potoční a říční nivy, mokré louky, množství rašelinných lesů, lužní lesy, pramenné oblasti, prameniště v lesích i na bezlesí. A prameniště jsou jedny z nejdůležitějších, i když nejsou zas až tak veliká. Mělká jezera, mělká pobřeží moře, mangrovy. Rašeliniště jsou jedním z typů mokřadů a je to mokřad, který je naprosto specifický, patří na sever, má zvláštní způsob vzniku a pro naše končiny je pozoruhodný," vysvětlila bioložka Správy Národního parku Šumava Iva Bufková.

Šumavská rašeliniště

Mokřady jsou tedy území prosycená vodou, mnozí je nazývají slovem bažiny. Ale slovo bažina se nedá dost dobře přeložit do jiného jazyka, jako například rašeliniště. Bažina je takovým velmi hezkým českým, lidovým označením mokřadů, které v nás může vyvolávat představu zrádných, hlubokých míst s řídkým bahnem, ve kterých se může člověk utopit. Vzpomeňte si například na pohádku Byl jednou jeden král, kde Jan Werich, jako král já první vstoupí do bažiny a propadá se stále hlouběji. A nebo ve slavném filmu Karla Kachyni Král Šumavy. Tam právě hluboké a zrádné šumavské bažiny hrají jednu z hlavních rolí. A věřte, na Šumavě stále existují bažiny, ve kterých se může i člověk utopit.

„Jsou tady dobré bažiny, ale samozřejmě jsou na těch odlehlejších místech, ale jsou místa, kde neopatrný člověk nemá v oku vegetaci, podle které se dá chodit. Půjde tam za tmy, nezná to území, tak se tam opravdu může probořit a může se tam probořit hodně, to znamená po krk, ale i hlouběji. Některá utajená jezírka mají třeba 4 metry řídkého bahna. Ale samozřejmě z filmu Král Šumavy, tam to vypadá, že to je nějaká rozlehlá bažina takového severského typu," doplnila Iva Bufková. Bažin na Šumavě je moc, jsou na mnoha místech, ale spíše menší. To největší má 300 hektarů. Ve srovnání se severskými bažinami a rašeliništi jsou to trpaslíci.

Ohromující je ovšem jejich počet. V podstatě třetina Šumavy jsou mokřady. A jedním z těch nejdůležitějších typů mokřadů jsou prameniště. Jsou totiž na začátku vzniku sítě potoků a řek a když je problém na prameništích, může to ovlivnit i celé velké povodí.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio