Trans-mastné kyseliny zabíjejí půl milionu lidí ročně. Chraňte před nimi hlavně děti

30. květen 2018

Ztužené rostlinné tuky, sušenky, popcorn. Tam všude najdete trans-mastné kyseliny. Světová zdravotnická organizace v polovině května vyzvala světové vlády, aby podstatně omezily obsah těchto průmyslově vyráběných látek v potravinách. Jsou sice oblíbené pro svou trvanlivost, ale podle nejvyšší světové lékařské autority mají každoročně na celém světě na svědomí asi 500 tisíc předčasných úmrtí.

V minulosti považovali lékaři trans-mastné kyseliny z hlediska zdravotních rizik za podobně problematické jako nasycené mastné kyseliny. Na základě pozdějších studií jsou k TFA (z anglického trans-fatty acids) ještě kritičtější. Považují je za podstatně rizikovější, co se týče jejich vlivu na zvyšování hladiny cholesterolu v krvi.

Dánsko jako průkopník …

V Dánsku se problému trans-mastných kyselin začali věnovat už před několika desetiletími. Systematický monitoring byl v zemi zaveden poté, co prestižní vědecký časopis LANCET zveřejnil v roce 1993 výsledky varovné americké studie, která upozorňovala na zvýšení rizika onemocnění srdce v souvislosti se spotřebou TFA u amerických žen. Na základě analýzy řady dánských studií pak tamější odborníci v roce 2001 dospěli k závěru, že vysokému riziku srdečně-cévních onemocnění v důsledku konzumace trans-mastných kyselin je vystaveno asi 50 tisíc Dánů.

Studie vyvolala značnou pozornost médií a vedla k návrhu výrazně omezit obsah TFA v potravinách na dánském trhu. Přitom hlavním zdrojem trans-mastných kyselin byly margaríny, následované balenými snacky, pekařskými a cukrářskými výrobky. Svým obsahem TFA se pak ze všech ostatních potravin vymykal popcorn prodávaný k přípravě v mikrovlnné troubě, ve kterém obsah TFA dosahoval až 40% všeho tuku. Další velmi problematickou komoditou byly fritované potraviny, kde TFA dosahovaly 10% obsahu v použitém tuku.

V roce 2003 Dánsko omezilo zákonem obsah trans-mastných kyselin v tucích a olejích na 2%. Smutné je, že tento dánský pionýrský krok ve prospěch ochrany zdraví vlastních občanů byl napadán zahraničními firmami a dokonce i Evropskou unií jako údajný zásah do volného pohybu zboží v rámci EU.

první doporučení WHO a následovníci Dánska

V květnu 2003 vydala Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučení, že příjem trans-mastných kyselin ze stravy by neměl překročit 1% energetického příjmu.

Dánské odborné argumenty nakonec přesvědčily Evropskou unii, že jde o opodstatněné opatření a inspirovaly také mnohé další země ke stejným nebo podobným omezením. Jedná se například o Rakousko, Maďarsko, Norsko, Island, Irán, Saudskou Arábii, Singapur, Argentinu, Chile, Kolumbii nebo Brazílii.

České děti pojídají dvojnásobek doporučené dávky

Bohužel v České republice byla problematika obsahu trans-mastných tuků v potravinách podceňována. Na rozdíl od Dánska nebo jiných progresivních zemí není u nás obsah TFA v potravinách omezen. Státní zdravotní ústav v roce 2016 zveřejnil výsledky zkoumání toho, jak moc jsou trans-mastným kyselinám v potravinách vystaveny české děti. Odborníci bohužel dospěli k názoru, že problém je výrazný zejména u malých dětí ve věku 5 až 10 let, které dostávají do těla asi dvakrát více trans-mastných kyselin, než činí doporučení Světové zdravotnické organizace. Vyšší přísun odborníci zaznamenali zejména u mladších děvčat. Hlavní zdroj trans-mastných kyselin v jídelníčku dětí tvoří pekárenské výrobky, jako jsou sušenky, perníky nebo jemné pečivo.

Domluví se členské státy Evropské unie?

Pod tlakem spotřebitelských organizací také Evropská unie uvažuje o zavedení limitů pro trans-mastné kyseliny v potravinách. V prosinci 2015 vydala zprávu, ve které potvrzuje závažnost problému a přiklání se k regulaci použití TFA v potravinách. Zpráva také konstatuje, že povědomí spotřebitelů o problému je nízké, jen asi třetina dotazovaných občanů v zemích EU vůbec věděla, co jsou trans-mastné kyseliny. Přitom Dánsko nebo Rakousko dokážou na svých příkladech doložit, že zavedení limitů pro TFA v potravinách vedlo ke snížení počtu pacientů se srdečně-cévním onemocněním. Tamní úřady dokládají i to, že zavedení limitů nezvýšilo cenu potravin, ačkoli tím straší v některých zemích potravinářský průmysl politiky, aby je odradil od zavedení regulace. Bohužel se zatím nepodařilo dohodnout na společném limitu, který by platil ve všech zemích EU.

Na vysvětlenou…

Mastné kyseliny jsou základní součástí tuků. Mají různé chemické složení, které se odráží také v tom, jak působí v lidském těle. Vlastnosti mastných kyseliny závisí na tom, jak mají dlouhý uhlíkový řetězec, ale i na tom, zda a kde v tomto řetězci mají jednoduché nebo zdvojené vazby mezi atomy uhlíku. A význam má také to, jak jsou prostorově uspořádány části před a za dvojnou vazbou.

Naše běžná dieta má v průměru nadbytek tuků, a to hlavně složených z tzv. nenasycených mastných kyselin, které jsou spojovány s vyšším rizikem nemocí srdce a cév. Z hlediska zdraví jsou lépe hodnoceny tzv. nenasycené mastné kyseliny, které mají ve své struktuře některé vazby mezi atomy uhlíku zdvojené. Z nich se pak za prospěšné považují ty, které mají tzv. CIS vazbu, tedy oba konce řetězce jsou v molekule uspořádány na stejnou stranu vazby (např. kyselina olejová). Jejich molekula je v důsledku toho zahnuta do oblouku, což hraje významnou roli v organismu, např. při tvorbě membrán nebo v enzymových reakcích, ve kterých se tyto látky uplatňují. V přírodě převažuje právě výskyt cis-mastných kyselin.

Co jsou trans-mastné kyseliny a kde se berou?

Jako TRANS-mastné kyseliny se pak označují ty, které mají své části orientované na různé strany dvojné vazby. Což vede k tomu, že jejich rovná prostorová struktura je podobná nasyceným mastným kyselinám. V přírodě vznikají TFA některých mikroorganismech, v mořských živočiších nebo v semenech některých subtropických a tropických rostlin. V určitém množství vznikají např. i v bachoru přežvýkavců, jsou proto v určitém procentu v jejich tuku nebo v mléce. Velmi významným zdrojem TFA jsou ale technologické procesy v potravinářském průmyslu, hlavně vysokoteplotní rafinace (desodorace) a ztužování (hydrogenace) rostlinných tuků.

Spustit audio