Talent, ale i rodinné poměry, alkohol a režim ovlivnily Evu Olmerovou

Se jménem Evy Olmerové jste se mohli setkat už na singlu kapely Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka. Už tehdy se mezi fanoušky dixielandové muziky mluvilo o Olmerové jako o české Bessie Smithové, což byla významná černošská bluesová umělkyně, mnohými považovaná za nejlepší zpěvačku jazzového věku, tedy 20. let.

Dvě skladby na singlu Traditional Jazz Studia, písničky Give Me That Old Time Religion a Oh, Daddy Blues vedly k názoru, že Olmerová je jednou z nejlepších ve svém žánru. Těžko byste hledali podobnou zpěvačku, která zvládne vše od trampské písničky po soul, šanson, rock, country a další žánry až k jazzu. Ale rovněž popu.

V r. 1971 se v anketě Zlatý slavík umístila na šestnáctém místě. Se souborem Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka začala Olmerová spolupracovat v šedesátém čtvrtém roce poté, co musela z politických důvodů odejít z divadla Semafor. Obě zmíněné skladby odrážely atmosféru tehdejší doby a posluchači v ní nacházeli pocit hlubokého souznění.

Ale toto setkání Evy Olmerové s tradičním jazzem, s oblastí, kde se bezesporu cítila doma, však bylo jen jednou částí jejího talentu. Ten, i když neobyčejný, byl rozmělňován poměry doma, ve společnosti a výrazným způsobem zasáhl i alkohol. V závěru života zněl hlas Evy Olmerové odevzdaně a z původního vzrušeného, citově podbarveného projevu, ze kterého běhal mráz po zádech, toho zbylo jen málo.