Svatou vodu u Cakova na Olomoucku odedávna udržovali obyvatelé nedaleké samoty

Dříve byl velký problém Svatou vodu bez pomoci místních najít, nedávno však na cestě ke studánce přibyly nové ukazatele, a tak se dá předpokládat, že žádný z příchozích poutníků již nezabloudí.

Studánka se nachází v údolíčku hned za zahradou domů na samotě zvané rovněž Svatá Voda. Stačí sejít na dno malé roklinky, na plácek, jemuž vévodí zděná kaplička a pod ní studánka, z níž vyvěrá chuťově trochu nahořklá, přesto však docela osvěžující voda.

Pramen zde prýští od nepaměti a místní lidé připisovali vodě odjakživa zázračnou moc. Kaplička byla vybudována v roce 1909. Postaral se o to prapředek nynějších majitelů stavení stojícího nedaleko studánky. Díky nim Svatá voda nikdy nebyla zdevastovaná, jako jiné prameny v okolí. Stále se o ni totiž starali a zajišťovali nejnutnější údržbu pramene.

Voda z pramene je stále dobrá|foto: Miroslav Kobza

Vznik Svaté vody provázejí legendy

Ke Svaté vodě se váže hned několik pověstí. Jedna z nich vypráví, že v dobách třicetileté války tam lidé zakopali poklad z náměšťského kostela. V místě, kde se tak stalo, zanedlouho vytryskl pramen křišťálové vody, který měl zázračné léčivé účinky. Později byl posvěcen a začaly se k němu konat pravidelné pouti. Poklad prý vystupuje na povrch země jen jednou ročně, a to o půlnoci na Velký pátek.

Podobná legenda, která byla dokonce zaznamenána v archivních kronikách, říká, že pramen vytryskl už mnohem dříve – v dobách husitských válek. Tehdy jedno děvče spatřilo ležet na louce v trávě zlatý kalich. Když jej nadzvedlo, země se rozestoupila a vytryskl z ní gejzír vody. Dívka běžela povědět o tom zázraku na faru v Senici a už na druhý den se vydal kněz s farníky k zázračnému prameni. Zlatý kalich byl posvěcen a uložen v kostele v Senici. Pramen pak dostal jméno Svatá voda a spolu s pojmenováním také náležitou úctu lidí z okolí.

Přímo nad studánkou se tyčí zdaleka vidětelný kříž|foto: Miroslav Kobza

Nejstarší legenda o cakovské Svaté vodě však pochází už z dob apoštolů Cyrila a Metoděje. Podle ní se tehdy usadil na tomto místě starý poustevník a zbudoval zde malou kapličku. Protože v okolních lesích žili v té době přírodní pohanští polobohové, Fauni, snažil se poustevník přivést tyto bytosti na křesťanskou víru. Podařilo se mu to pouze u jednoho z nich, který mu nějakou dobu sloužil, ale protože ho jeho druhové neustále pokoušeli, neodolal a jednoho dne spolu s nimi kapličku podkopal. Ta se propadla do země i s poustevníkem. Říká se, že od těch dob se v čase letního slunovratu ozývá z podzemí vzdálený hluboký hlas zvonů.

U studánky najdete galerii pod širým nebem

Galerie obrazů rodáka z Nových Dvorů Františka Stratila|foto: Miroslav Kobza

Faktem je, že místní lidé měli pramen v hluboké úctě. Zdejší voda prý měla pomáhat zvláště při očních chorobách. I proto zde byla postavena malá kaplička, ke které se k ní konají pravidelné poutě, vždy v srpnu na svátek Panny Marie. Procesí sem přicházejí z několika okolních obcí a farností.

Dnes je v kapličce u Svaté vody socha Panny Marie a kopie Pražského Jezulátka. U studánky nechybí erární hrnek, takže se můžete klidně napít. A když už se osvěžíte, můžete si kolem pramene prohlédnout zajímavou galerii ve volné přírodě.

Na stromech totiž visí obrazy zdejšího malíře Františka Stratila. Ten se narodil v roce 1934 v Nových Dvorech a celý svůj život se amatérsky věnoval malbě. Za galerii si zvolil právě okolí Svaté vody a jeho obrazy zde visí dodnes, i když jejich autor v roce 2005 opustil tento svět navždy.