Šumava je po 30 letech existence národního parku jiná

22. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Plešné jezero s vojenskou rotou na hrázi, 90. léta

Národní park Šumava se za 30 let své existence hodně proměnil. Nejvýraznější a nejviditelnější změnou prošly šumavské lesy. Ale nejen ty, ohromná proměna se odehrála i na šumavských loukách.

Na přelomu 80. a 90. let na Šumavě rostly téměř souvislé smrkové, zelené lesy. Byly staré, mladé, hezké i ošklivé – prostě všude byl les. Také bývalá pole a louky, i když zůstaly dlouho ladem, nebyly ještě tolik zarostlé břízami, smrky, borovicemi. Určitě se dá říci, že šumavská krajina byla na začátku existence Národního parku Šumava, tedy v roce 1991 svým způsobem fenomenální.

Pohled na Luzný od Březníku je dnes jiný

„Dneska jsou ty lesy fenomenální mnohem víc. Jsou fakticky mnohem divočejší, protože většina z nich prošla disturbancemi – střídáním generací smrkových porostů. Je to mnohem bohatší jak na druhy, tak na scenérie, ale je to jiná krajina. Některé zemědělské plochy zarostly hodně, někde jsou už opravdu souvislé lesy, kde jsou deset metrů vysoké břízy – nejsou to křovíčka, jako to bylo tehdy. Je to jiná krajina, než byla dřív," popisuje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Šumavská krajina je dnes bezpochyby pestřejší, než na začátku 90. let. Jen kvůli absenci podrobného monitoringu z dob před vznikem parku, není možné nárůst biodiverzity, tedy přírodní pestrosti na Šumavě blíže specifikovat.

Čtěte také

„Snad za těch 30 let žádný druh nevyhynul. Naopak se tu nějaké druhy objevily. Byly tu druhy, které byly popsané před tím, než byl vyhlášen národní park, někdy z těch 80. let – prstnatce byly možná na více místech než dneska, možná i hořečky. To ale bylo dáno tím, že na některých místech se intenzivně hospodařilo, nebo ta místa byla poškozovaná. Třeba jedno místo s hořečky vzniklo na místě dělostřelecké střelnice, kde se houfnice otáčely a zaujímaly palebné posty, když střílely na Stodůlky. To bylo místo kde bylo úplně rozježděno na skálu a to se hořečku, který nesnáší konkurenci, líbilo. Teď to zarůstá borovicemi a my je musíme vyřezávat, protože hořečku to vadí," vysvětlujte Pavel Hubený.

Dnes Správa Národního parku Šumava využívá speciální programy, které podporují rozšiřování chráněných rostlin, jako jsou například hořečky nebo rozchodníky huňaté. Na některých loukách se seče pouze ručně v danou roční dobu, jinde se seče pomocí těžší mechanizace a kvůli rozchodníku huňatému se na jedné lokalitě u Borových Lad musel doslova rozrýt půdní povrch. A tak se daří udržovat i takové speciality, pro které je Šumava třeba už jen jediným vhodným místem pro jejich přežití ve střední Evropě.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio