Sucha ohrožovala lázně, město našlo řešení. Postavilo unikátní vodárnu

Na konci 19. století už takzvaný lesní gravitační vodovod nestačil potřebám rychle se rozvíjejících Karlových Varů. Prameny v okolí města v letních měsících často vysychaly a lázně potřebovaly spolehlivější zdroj vody.

Po suchých letech 1875 a 1876 proto městská rada rozhodla o vybudování nové vodárny. Město v roce 1880 koupilo u řeky Ohře pozemek i s mlýnem a připravilo stavbu, která měla využít výhodné místo v blízkosti vodního toku.

„Město vybralo tento pozemek jako nejvhodnější. Pak se ukázalo, že skutečně vybrali velice dobře, protože tady ten meandr propojoval mlýnský náhon. Když vybudovali vodárnu, využili právě ten náhon," vysvětlil historik Jindřich Nový.

Vodárna využila sílu vody a fungovala přes 100 let

První karlovarská vodárna nebyla jen obyčejnou čerpací stanicí. Využívala původní mlýnský náhon, který pomáhal pohánět pístová čerpadla. Ta tlačila surovou vodu z Ohře do filtrů a následně dál do vodojemů.

Úprava vody fungovala na principu takzvaných pomalých biologických filtrů. Voda procházela přírodní filtrací, která zachytávala nečistoty. Areál tvořilo několik budov. První vznikla čerpací stanice s technologií potřebnou pro celý systém.

Vodárna zásobovala město filtrovanou vodou z řeky Ohře|foto:Jana Strejčková, Český rozhlas

Zajímavostí je, že voda z tuhnické vodárny nebyla zpočátku pitná. Až do roku 1923 sloužila jako užitková, protože chybělo potřebné bakteriologické zabezpečení. Pitnou vodu začal systém poskytovat až po zavedení chlorování.

„Důležité je to, že voda, která tady byla vyrobená, byla užitková. Voda bez bakteriologického zajištění byla až do roku 1923 rozváděná po městě právě jako užitková," dodal Nový.

Tuhnická vodárna fungovala s různými technologickými úpravami až do roku 1984. Tehdy ji nahradila nová vodárna v Březové, která začala zásobovat Karlovy Vary a okolí vodou ze Stanovické nádrže. Jako rezervní zdroj zůstala ještě další dva roky, definitivně byla odstavena v roce 1986.