Stefan Zweig: Elegie z Mariánských Lázní. Esej slavného rakouského spisovatele o jedné velké lásce
Příběh neopětované lásky více než sedmdesátiletého básníka Johanna Wolfganga Goetha k mladičké Ulrice von Levetzow skončil před rovnými dvěma sty lety – na podzim roku 1823.
Zweigův text, nazvaný stejně jako slavná Goethova báseň, vyšel v knize Hvězdné hodiny lidstva. V roce 1977 ho načetli Miroslav Horníček a Miloš Nedbal.
Johann Wolfgang Goethe (1749-1832) a Ulrika von Levetzow (1804-1899)
Starý básník a mladá kultivovaná dívka - příběh jedné neopětované lásky …
V roce 1821 se slavný německý básník Johann Wolfgang Goethe v Mariánských Lázních seznámil s Ulrikou von Levetzow. Jemu bylo přes sedmdesát, jí sedmnáct. Nebylo to však jejich první setkání, Goethe se jako starý rodinný přítel už dříve několikrát potkal s její matkou. Ulrika byla v té době ovšem ještě malým děvčátkem. Vyrůstala v Lipsku, později se vzdělávala ve Štrasburku, na léto se však vracela k matce a k prarodičům do Klebelsbergova paláce v Mariánských Lázních, který nechal postavit její otčím, hrabě Klebelsberg. Dívka byla nejen krásná, ale na svoji dobu také mimořádně vzdělaná a moderní, mluvila několika jazyky, hrála na několik hudebních nástrojů, zajímala se o přírodopis a zeměpis, tíhla k filantropii. Svojí platonické lásce se starý básník dvořil se zápalem mladého milence. Posílal jí květiny a sladkosti, chodili spolu na procházky, vyprávěl jí o svých knihách. Navzdory veškeré pozornosti, kterou stárnoucí básník mladé dívce věnoval, byl tento vztah okolím považován za zcela nevinný. Nazýval ji „dceruškou“ a jeho náklonost byla považována za „otcovskou lásku“. Nikdo netušil, že se starý básník do mladé dívky vášnivě zamiloval.
Goethe se do Mariánských Lázní vrací i v dalším roce a o rok později - v roce 1823 - žádá o dívčinu ruku. Matka, pevně rozhodnutá, že nebude žádnou ze svých dcer nutit do svatby s kýmkoli, nechala volbu na Ulrice. Ta si básníka velmi vážila, milovala ho jako otce, ale na manželství se necítila být připravená. Do námluv se zapojil i výmarský velkovévoda Karel August, Goetheho blízký přítel. Ujal se role přímluvce a nabízel Ulričině rodině i jí samotné nejrůznější výhody, které by sňatkem získali. Goethe se přesto dočkal vyhýbavé odpovědi. Přímo odmítnut sice nebyl, ale pochopil, že neuspěl.
Na konci léta 1823 odjel zklamaný básník z Čech a již se nikdy s Ulrikou neviděl. Na zpáteční cestě do Výmaru začal psát první verše své Elegie z Mariánských Lázní, kde se vyznává ze své lásky a z bolesti nad rozloučením s milovanou dívkou.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
