Srpnové dny 1968 v redakci Československého rozhlasu v Plzni nelze zapomenout

Na ty osudné dny nelze zapomenout. Bylo skvělé, jak se tehdy lidé semkli. Doma, v práci, v hospodách. Před budovou rozhlasu stál sovětský tank, hlaveň namířenou na okna ředitelny. Ale dál se nedělo nic, Plzeň vysílala nejdéle ze všech stanic Československého rozhlasu.

Natáčel jsem reportáže a rozhovory s obyčejnými lidmi

V rámci své stáže se Bořivoj Drábek dostal těsně po 21. srpnu k natáčení několika reportáží. Připravil rozhovory se zaměstnanci Škodovky nebo s piloty z letiště v Líních. Reakce obyčejných lidí na okupaci byly pestré – odsuzující i schvalující. A piloti z Líní se postarali o blokaci letiště vytažením stíhaček na rampu a zhasnutím světel na přistávací ploše. Sovětské stroje tak nemohly u Plzně přistát. Všichni zainteresovaní byli později za tyto činy suspendováni, nebo úplně vyhozeni ze služby v armádě.   

Filmový Týdeník byl tehdy v kurzu

Do kina se těsně po okupaci chodilo na Týdeník. Jak si mnozí pamatují, do té doby tomu bylo naopak - lidé přišli do kina vždy po Týdeníku až na promítaný film. Jenže právě Týdeníky byly po srpnu 1968 plné reportážních snímků dokumentujících okupaci a její následky.

V čem vidí Bořivoj Drábek odkaz srpnových událostí pro dnešní dobu? Jde především o to, čemu dnes mladí lidé věří. Stačí se podívat na politickou reprezentaci a je jasné, že ne každý veřejný činitel říká pravdu. Na to mladá generace, která srpen 1968 a dobu normalizace nezažila, musí neustále myslet. Udělat si názor na základě řady různých zdrojů a nevěřit hned všemu, co se říká nebo píše.

Které tři teorie dodnes kolují o tom, že Plzeň mohla vysílat i v době, kdy ostatní rozhlasové stanice byly umlčeny a obsazeny armádou? Zůstal Bořivoj Drábek u práce reportéra? A pocítil nějaké následky a postihy v době normalizace sám na sobě?

Poslechněte si celý rozhovor Stanislava Juríka s Bořivojem Drábkem.