Šnečí speciality umí Tomáš Pavíza z Rybníka na Domažlicku

V centrálním registru Státní veterinární správy České republiky jsou totiž registrované jen čtyři firmy, které mají jako předmět podnikání v živočišné výrobě uvedeno: Hlemýždi. A jak se k tomuto nejistému podnikání dostal Tomáš Pavíza?

Před lety se aktivně věnoval kulturistice a k tomu také vyráběl různé potravní doplňky pro sportovce. Jenže jak šel čas, uvědomil si, že kulturistika ho neuživí. I přesto, že několikrát úspěšně reprezentoval Českou republiku v zahraničí.

Zájem o různé zdroje kvalitních bílkovin ho přivedl až k myšlence, věnovat se právě šnekům. Se stejnou vervou jako kdysi s činkami se pustil do zjišťování všech podmínek a pravidel chovu afrických šneků v našich podmínkách. Právě afričtí šneci jsou podle něj pro chov nejvhodnější. Dospívají za pár měsíců.

Hlavní odbyt tvoří Češi

Chov probíhá za přísných veterinárních a hygienických podmínek. Jak dnes Tomáš Pavíza vzpomíná, Státní veterinární správa mu v počátcích vyšla vstříc. Stejně tak Správa Chráněné krajinné oblasti Český les, na jejímž území se farma nachází.

Ani po pěti letech provozu farmy a vyrábění všech možných delikates Tomáš Pavíza nelituje, že se do tak nejistého oboru pustil. Přiznává, že prosadit se na zahraničním trhu, třeba v kolébce všech gurmetů - Francii, je hodně obtížné. Francouzi jsou zkrátka a dobře velcí vlastenci.

Oproti tomu v našich podmínkách vyhledávají šnečí speciality jen opravdoví znalci. Že se v minulosti šneci běžně jedli, když nebylo nic jiného, je jedna věc, ale v době potravinami všeho druhu přecpaných hypermarketů se cesta k českému konzumentovi hledá dost obtížně. I přesto, jak už mohu i já osobně potvrdit, kdo ochutná, objeví zcela jiný svět kulinářství.

Jak se z šneka stane dobrota pro mlsné jazýčky nebo jak se vyrábějí šneci po burgundsku či šnečí kaviár se zlatými šupinkami? Poslechněte si reportáž.