Smutná nevěsta, jedna z nejoblíbenějších písní skupiny Katapult
Jednou z krásných pomalých písní legendy českého rocku skupiny Katapult je Smutná nevěsta. Jejímu úspěchu předcházelo velké množství klasických venkovských tancovaček. Jedině tam mohl vzniknout dnes už klasický původní český repertoár Katapultu. Přímé ověření obliby písní na právě přítomných návštěvnících zábavy dávalo základ repertoáru kapely a Katapult to dobře věděl.
Západočeský tancovačkový rock je pojem a kytarista Oldřich Říha je jeho legendou. Poté, co rokenrol u něj vyhrál nad sportem, se téhle muzice začal od roku 1963 věnovat vážně a prošel několika plzeňskými kapelami.
Když se v roce 1976 sešla na nahrávání svého prvního singlu sestava skupiny Katapult Oldřich Říha, bubeník Anatoli Kohout a baskytarista Jiří Šindelář, vznikly nahrávky, které náctiletá mládež okamžitě přijala za své. Písně Půlnoční závodní dráha a Lesní manekýn odstartovaly neuvěřitelnou popularitu skupiny Katapult. Kritikou kritizované a vysmívané tři akordy v každé písni stačily jak na rychlé, tak i pomalé skladby a tak si balady Katapultu všichni snadno zapamatovali. Bez zbytečného patosu se v nich zpívá o tom, že já nesnídám sám, že vojín xy hlásí příchod, že jsou špatný dny nebo že se vdává smutná princezna. Text té poslední napsal Jaroslav Machek a Oldřich Říha ji zpívá tak, že je v ní lítost i obdiv. A také láska, ale nikoli její konec, i když osud každého z dvojice nasměroval na jinou cestu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.