Slovensko zažívá v oblasti kultury temné období, ale film je na vzestupu, říká režisér Michal Kunes Kováč

Zápletka snímku vychází ze skutečných událostí. „Situace odhaleného udavače byla horší, než našeho filmového hrdiny. Rodina ho odsoudila a dožil ve své garsonce sám, bez jakékoliv komunikace se svými blízkými,“ odhaluje režisér předlohu scénáře filmu. Zdůrazňuje přitom, že neodsuzuje ani neodpouští, „pouze“ natočil film o konkrétní situaci v jedné rodině. „Pokud má přijít nějaké odpuštění, nějaká katarze, je třeba o věcech mluvit – a rodině je říct. Tajemství kazí vztahy. A když o tom či onom nikdo neví, je to tajemství. A břemeno, které si s sebou člověk vleče,“ soudí.

Ve filmu se hodně soustředil na vztah otec – syn. „Situace, kdy syn přijde za otcem a začne ho lynčovat kvůli něčemu, co jim rozbilo vztah, co mu jako chlapci rozbilo celý život, mě zajímala. Je to až antické: obyčejný člověk bojuje proti velkému zlu, proti mocnému režimu, a všechno tohle prolíná až do současnosti, do roku 2024. A navíc příběh naší filmové rodiny je pro mě analogií rozdělení Československa na dvě samostatné republiky,“ vyznává se Kováč.

Film pojal důsledně jako československý, mluví se v něm oběma jazyky a žádná kopie snímku neobsahuje titulky. „Myslím si, že když si rozuměli herci, budou rozumět i diváci. Na Slovenskou nebyl s češtinou na plátně problém; věřím, že ani tady v Česku nebude problém se slovenštinou,“ doufá filmař. Světlou budoucnost vidí i v dalším rozkvětu česko-slovenské kulturní spolupráce. „Na Slovensku teď prožíváme, co se týče kultury a její reprezentace, velmi temné období, ale doufám, že brzy pomine, oklepeme se, a půjdeme dál. Ovšem slovenský film pořád roste! Točí se tu hodně filmů, točí se dobré filmy, a existuje spousta česko-slovenských koprodukcí. Náš trh je malý, váš trh taky, ale společně to zvládáme v pohodě,“ raduje se režisér filmu A máme, co jsme chtěli Michal Kunes Kováč.

Filmová kritička Alice Aronová ve vltavské Mozaice film příliš nepochválila, ovšem jeho téma je každopádně silné, a je důležité se k němu vracet. A ke kvalitě snímku: spíše než scénář (například scéna, kdy si celá rodina čte u stolu jednotlivé listy spisu StB, je opravdu působivá) vadí méně kvalitní filmové zpracování. Pomohlo by věnovat více času a péče obrazovému pojetí a střihu.