Rozhlasové přístroje v Galerii kina Drahomíra vyvolávají chválu i nostalgii
Autentické rozhlasové přijímače, mikrofony nebo třeba ikonické magnetofony, s nimiž rozhlasáci zajišťovali vysílání ve 20. století, si mohou lidé prohlédnout v karlovarské Galerii kina Drahomíra na výstavě nazvané Český rozhlas na vlnách času.
Čtěte také
„Snažili jsme se vybrat exponáty, které zastupují různé obory rozhlasové techniky. Třeba tady magnetofon Studer A80 – ten byl ve své době pilířem rozhlasové práce,“ řekl s neskrývaným dojetím u robustního přístroje Michal Žák, vedoucí provozu studia Českého rozhlasu Plzeň, jehož tým expozici připravoval a který sám s řadou vystavených exponátů pracoval.
Leckoho zaujme také přenosný magnetofon Tesla ERT 032, který se vešel do kufříku, a se kterým sportovní redaktoři vyráželi na fotbalové a hokejové stadiony. Jeden mikron sloužil k nahrávání hlasu reportéra, druhý snímal atmosféru mezi fanoušky a dění na stadionu.
Čestnými hosty vernisáže byli také emeritní mistři zvuku Českého rozhlasu Plzeň, manželé Josef a Jana Vavruškovi. Zatímco Jana Vavrušková s nostalgií zavzpomínala na spolehlivý Studer, Josef Vavruška, který zajišťoval přenosy z terénu, vyzdvihl další zařízení – reportážní magnetofon Nagra. „Jakmile jsem ji uviděl, hned mi naskočily vzpomínky na začátky v rádiu. Nagru jsme používali všude tam, kam se s přenosovým vozem nedalo dostat,“ zavzpomínal.
Na výstavě jsou k vidění i historické radiopřijímače. Největší z nich dosahuje výšky kolem jednoho metru. K nejvíce obdivovaným rádiím patří stylový Telefunken Rio se třemi ovládacími kolíky. Ten, kdo jej ladil otáčením, mohl sledovat, jak se po panelu posouvá svislá ryska a naladit stanice z desítek měst po celém světě.
„Tohle je model Telefunken VIO, vyráběl se v letech 1937 až 1938. Pokud člověk ladil točítkem, mohl naladit třeba Budapešť nebo Innsbruck. Já si dokonce jako dítě si pamatuji, když jsem u mého dědečka na podobném rádiu kolikrát naladil stanice, o kterých jsem ani nevěděl, že existují. Byly z měst, která jsem si pak hledal na mapě, kde vůbec jsou,“ vyprávěl Michal Žák.
Nechybí ani typický dráťák, přijímač, který znaly miliony posluchačů. „Tahle Tesla ARS 241 je vlastně jen krabička s mřížkou, za níž byl reproduktor a transformátor. Vedla k ní dvojlinka, rozvedená po budovách stejně jako kabely analogového telefonu. Rozhlas po drátě se šířil takzvaným sto-voltovým rozvodem a díky němu mohli lidé poslouchat stanici Praha prakticky kdekoli,“ doplnil Žák.
Výstava Český rozhlas na vlnách času v Galerii kina Drahomíra nabídne kromě techniky také fotografie ze zákulisí rozhlasových studií a dětský koutek. Otevřená bude až do konce srpna.
Nejposlouchanější
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Ve Francii schválili zákaz sociálních sítí. ‚Na školách vznikají téměř panické záchvaty,‘ líčí Kalenda
-
Snažím se v každé zemi najít místního tatéra. Nosím na sobě galerii lidí a měst, říká zpěvák Teddy Swims
-
Norský skifař Tufte je po smrti. Dvojnásobnému olympijskému vítězi, který porazil i Synka, bylo 50 let
-
Návrat daňového zvýhodnění vína jako daru je signál podpory domácích produktů, říká šéf Svazu vinařů
