Kde se vzalo spojení „No, potěš koště“?
Frazém Poteš koště užíváme, chceme-li ironicky nejčastěji v kontaktu s druhou osobou vyjádřit údiv nebo překvapení nad nějakou nepříjemností, katastrofou nebo zmařenou příležitostí.
Původ tohoto rčení v dostupných zdrojích nelze najít. Pravděpodobně se jedná o upravenou, modifikovanou podobu staršího frazému potěš pánbu, který užíváme v podobném významu.
Potěš pánbu vzniká ze spojení pomáhej pán bůh nebo pomoz pán bůh. Důležité je si uvědomit užití rozkazovacího způsobu vyjadřujícího přání. Po tomto vymezení je snad jasnější, že se původně jedná o přací formuli, tedy pomáhej pán bůh při práci. Postupně toto přání nabylo i dalšího významu: vyjádřit překvapivou reakci, zděšení při nějaké katastrofě. Jako synonymní podoba pak vzniká i potěš pánbu.
Frazém potěš koště nedohledáme ve frazeologických slovnících, vyskytoval se především v mluvě mládeže, z níž se rozšířil do běžnějšího užívání. V Českém národním korpusu, konkrétně v korpusu Syn2020, najdeme jen tři doklady a všechny tři jsou z beletrie, v níž jde o mluvený jazykový projev. A v mluvené češtině také tento frazém fungující dnes hlavně jako zvolání nejčastěji užíváme.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
