První zápalnou hmotu na sirky vařili na kuchyňské plotně a dosoušeli nad kamny
U zrodu sirkárny v Sušici stál místní rodák Vojtěch Scheinost. Vyučil se truhlářem ve Vídni a tam také poznal svou budoucí ženu Marii. Ta pracovala u lékárníka, který byl zároveň majitelem továrny na zápalky, a od něj se naučila vyrábět hmotu na hlavičky sirek.
V roce 1839, po návratu z Vídně, zahájil Scheinost se svou ženou v Sušici výrobu prvních zápalek v českých zemích. Začínali prakticky s holýma rukama v pustém a vyhořelém domě bez oken a stropů uprostřed náměstí za radnicí.
Scheinost speciálním nástrojem hobloval prkna, až z nich vytvořil metrové dřevěné tyčky. Ty formoval do svazků, ze kterých nařezal dřívka v délce zápalky a jejich konce máčel do zápalné hmoty, kterou vařil na kuchyňské plotně a dosoušel nad kamny.
Hotové zápalky prodával na okolních poutích a trzích, nebo je posílal po formanských vozech do Horních Rakous a do Prahy. Kvalitní výrobky se brzy prosadily nejen na domácím trhu, ale i v zahraničí. Během pouhých několika let se malá dílna změnila ve velký průmyslový podnik. Ten vyráběl proslavené zápalky SOLO až do roku 2008.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
