Příznačný paradox
15. ledna se v Praze sejdou obě parlamentní komory, aby se pokusily zvolit v pořadí druhého prezidenta České republiky. Samotnému Václavu Havlovi do odchodu z Pražského hradu mnoho času nezbývá, je tedy důvod začít bilancovat. Není tajemstvím, že veřejnost vnímá jako jeho nejkontroverznější počiny udělování milostí. Se svým úhlem pohledu na tuto problematiku vás seznámí Lubomír Stejskal
Čas od času narazíme v tisku na titulek, který hlásá, že prezident udělil další kontroverzní milost. Termínem "další" jakoby se jeho autoři snažili u konzumentů tohoto sdělení vyvolat dojem, že se Václav Havel chová ve vztahu ke spravedlnosti a záležitostem okolo zločinu a trestu tak nějak podivně, bezmála nezákonně. Současně se vytváří zdáni, že vedle kontroverzních milostí existují také milosti jiné, tedy nekontroverzní. Takovéto rozlišování je ale od základu mylné. Jak začátkem roku uvedla v Lidových novinách Lenka Hoffmanová z příslušného oddělení prezidentské kanceláře, samotný Václav Havel hlásá tezi, že něco jako nekontroverzní milost neexistuje, protože na počátku je vždy trestný čin. S tímto zdůvodněním lze samozřejmě polemizovat, nicméně mnohem důležitější je zjištění, že prezident si je dobře vědom toho, že institut udělování milostí je ze samotné své podstaty značně problematický. Dovolím si odhadnout, že na tomto místě se devět lidí z deseti zeptá, proč jej tedy využívá. Odpověď zní: protože mu to umožňuje ústava, kterou je povinen respektovat. A protože ústava nestanovuje, jak má či nemá hlava státu s milostmi nakládat, není chyba v prezidentovi, ale v těch, kdo takto koncipovanou ústavu schválili.
Zde se - docela mimochodem - nevyhneme otázce jiné, neméně závažné. Není česká ústava nedostatečně propracovaná také proto, že jsme ve dvaadevadesátém upřednostnili před kvalitou rozpadu Československa rychlost tohoto politického rozvodu?
Ať už ale bude znít odpověď jakkoli, nic nebránilo tomu konstituci změnit, pakliže by vzniklo podezření, že prezident milosti zneužívá. Nic takového se v uplynulých deseti letech ovšem nestalo.
Jsme tedy svědky zvláštního, a pro současné poměry příznačného paradoxu. Zatímco prezident je za dodržování litery ústavy ze všech stran pranýřován, mnohem závažnější věc, totiž její vědomé porušování respektive nenaplnění, pokud šlo o ustavení senátu, krajskou samosprávu nebo správní soudnictví, zůstávalo dlouhá léta bez náležité odezvy.
Nedivme se pak, že tam, kde vrcholní politici pohrdají samotnou ústavou, sotva občané uvěří tomu, že žiji v právním státě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
