Příběhy stěhovavých ptáků v češtině. Odkud se vzala jejich jména?

Začneme vlaštovkou. V nejstarších slovanských jazycích se setkáme s podobou lastovъka. To se vyvinulo patrně ze slovesa lastati, které znamenalo cosi jako švitořit, šveholit. A právě švitoření je pro vlaštovky typické. Jisté je, že oblíbené lidové vysvětlení, že se slovo váže k vlasti a návratu domů, nemá v odborné etymologii oporu.

Také v případě jiřičky jde o zvukomalebné pojmenování podle jejího pronikavého „štiřikání“. Lidovou etymologií bylo později slovo přikloněno ke sv. Jiří, protože v době jeho svátku v dubnu jiřičky přilétají a lidé si začali tohoto ptáčka spojovat se jménem světce.

Slovo strnad podle Etymologického slovníku pochází snad už z praslovanštiny, jeho původ však není jasně prokázán. Souvisí jistě s litevským slovem stárta, které také znamená strnad. Ve staropruštině existovalo slovo starnite, které označovalo racka. Víme jen, že toto slovo nemá souvislost se slovem strniště, takže vysvětlení, že strnad hnízdí na strništích, není správné, jedná se o lidovou etymologii. Důležitější je chování těchto ptáků: samci při hnízdění žárlivě vyštipují a vyhánějí své soky ze svého okolí. Odtud se vyvinulo i sloveso vystrnadit, tedy násilně vypudit.

U špačka je výklad obzvlášť zajímavý. Původní slovanský název byl skvorьcь, od zvukomalebného skvor-. Šlo tedy o popis jeho zvukového projevu. Současnou podobu slova špaček nebo špak najdeme i v jiných slovanských jazycích. U tohoto slova jde o chování těchto ptáků. Špaček nemá vlastní melodii, ale napodobuje zpěv jiných ptáků, a dokonce i různé zvuky z okolí. Už cestovatel Ibráhím ibn Jakub v 10. století píše, že u Slovanů je pták svrchu tmavozelený, který napodobuje všechny zvuky. Lidé tohle chování špačků chápali tak, že se jim posmívá, pošklebuje, je uštěpačný. Slovo uštěpačný souvisí se slovesem štípati s významem drážditi, dobírati si – známe třeba štiplavý kouř. A souvisí s ním i podoba sčьpakь, z níž se vyvinulo dnešní slovo špak, a tedy i naše špaček. Není to tedy jméno zvukomalebné, ale jméno s významovou motivací uštěpačného imitátora.