Představený posvátných obinadel aneb Čtenářský deník
Patří mezi vaši oblíbenou četbu korespondence? Třeba známých osobností nebo historická? A máte rádi referáty o knihách a vůbec o přečteném? Obě témata sleduje Radek Diestler v následujícím příspěvku nazvaném "Představený posvátných obinadel aneb Čtenářský deník". Čte Roman Stupka.
Někteří fejetonisté s oblibou používají svůj útvar k tomu, aby se před p.t. posluchačem pochlubili svými výboji na poli literatury. Tedy: nikoli vlastními, autorskými, nýbrž čtenářskými. I když i takoví by se našli.
Takový psavec obvykle začne hudráním na téma, kolik knih by si přečetl, kdyby na to měl čas. Pak vystřelí od boku seznam, aby se vidělo, že je v obraze. Pokropiv příjemce dávkou vědění, přejde ke knihám, které četl. Chválí, vyzdvihuje, letmo načrtne děj, občas přihodí vybranou partii. Pokud se angažuje politicky, dopouští se skrze ukázky z děl rafinovaných urážek té části establishmentu, která mu nejde pod nos.
Zvláštní kapitolou je „čtenář na dovolené“. Jeho elaborát obvykle počíná sdělením, že byl rodinou, osudem nebo podobnými entitami odvlečen do jakéhosi výletního hínzda. Pak, aby čtenář viděl, že jeho autor nemrhal časem váleje se u moře jak podsvinče, následuje čtenářský deník. Letos na Elbě jsem se zanášel představou, kterak na pláži, kam nás zavlekl náš potomek, uvidím mezi osmahlými těly čelného koryfeje tohoto žánru. Leží tam a ručník s emblémem SK Slavie zanáší netoliko písek, ale též hory knih, o kterých pak po návratu do Vaterlandu hodlá poreferovat. Čímž nechci jeho usilování nijak zlehčovat, čtu jeho stati rád a s chutí (a vy můžete hádat, koho myslím).
Někdy je takový přehled inspirativní, někdy z něj ukájení autorova ega trčí jak vidle z hnoje. I já se tentokrát dopustím něčeho podobného. Bylo mi totiž objevit netušený zdroj obohacení každodenní konverzace v domácnosti, na pracovišti i v přátelském styku. A bylo by mi líto se nepodělit. I když to může vYypadat jako ukájení výše zmíněného.
Jako malý svišť jsem propadl kouzlu starého Egypta. Dodnes mi to – aniž bych byl aspoň na Hurghádě – zůstalo. A tak, když si má žena přinesla domů na redakci rukopis knihy o dopisech starých Egypťanů, ze zvědavosti jsem doň nakoukl.
Spis je to ryze vědecký, ale inspirativní pro kohokoli, kdo má trochu pochopení pro svět, kde existovala povolání typu pracovník výkrmny ibisů nebo představený posvátných obinadel.
Vždyť považte: „Jsem oblíben svým otcem, chválen svou matkou, milován bratry i sestrami, nikdy jsem nezarmoutil svého otce a nerozčílil svou matku,“ praví fiktivní písař z období Nové říše. Nepřipomíná vám to někoho? Ve světě představených posvátných obinadel není třenic ve služební hierarchii. „Opakuji, co říká můj představený, ovládaje své touhy, vynikám také v ovládání svého temperamentu,“ praví jeden z autorů. Jak toho docílil? „Zjistil jsem, jak být chválen. Nejdřív jsem byl pořádně bit, pak jsem zmoudřel.“
Spis nabízí též mnoho podnětů k nastolení ideálních vztahů v pracovním kolektivu, aniž by bylo potřeba absolvovat přiboudlé temabuildingové akce. „Buď zdráv, milý kolego, nechť jsi trvale zaopatřen a nic ti nechybí, nechť máš vše pro život, příděly potravin i veselé srdce a nechť tě obklopuje veselá nálada...“, píše jeden úředník druhému. Pravda, pak následuje prudký obrat: „...ale tvůj dopis je tak nemožný, že se nedá číst.“
Podobnou poetikou vyniká i pranýřování jedné osoby druhou. „Hovoříš naprosto ohavně! Ve jménu Sobka... který tě hodí do kotle, ve chvále jeho ducha. Nechť je tvé slyšení špatné – bič na tebe!“ Kniha nabízí i formulaci, jíž lze vyjádřit odpor k buzerování vyšší instancí. Citát „Avšak moje maličkost hovoří proti tomuto požadavku místních úřadů! To je zdržování práce mé maličkosti,“ se hodí kdykoli a při každé příležitosti. A nejen v lokálním měřítku: věřím, že by jej docenili zvláště spoluobčané, kterým se potahuje bělmo krví při slovech Brusel nebo EU.
A takhle bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Na rozloučenou a na přidanou ještě jeden citát: „Nechť je váš dech zdravý!“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka