Před 60 lety vznikla Chráněná krajinná oblast Šumava

O ochraně přírody, respektive alespoň části území na Šumavě, se začalo mluvit dávno před vznikem CHKO. Nejznámějším průkopníkem byl lesník Josef John, který zajistil to, že kníže Schwarzenberg vyhlásil ochranu Boubínského pralesa už před více než 185 lety. Další zdokumentované snahy o vyhlášení chráněného území se datují ještě do období Rakouska-Uherska, když v roce 1911 navrhl ochranu Černého a Čertova jezera lesník Hugo Wilhelm Conwentz. Ve stejné době poslanec zemského sněmu dr. Luboš Jeřábek přišel s myšlenkou na zřízení národního parku na Šumavě. Jeho snaha ale nebyla úspěšná. Zopakovali ji v roce 1942 Němci okupující české země. Uvažovali dokonce o vystěhování části obyvatelstva a vytvoření rozlehlé divočiny uprostřed Evropy.

Kolem ženijních zátarasů procházeli turisté ještě v roce 1990|foto:archiv Správy NP Šumava

Poté, co se území Šumavy po odsunu většiny německy mluvícího obyvatelstva v roce 1946 téměř vylidnilo, navrhl opět učitel, vědec a železnorudský rodák Julius Komárek využít této situace k vyhlášení velkého národního parku. Také neuspěl. Po zhruba deseti letech přišla se stejným nápadem parta mladých lidí.

„Spolek Šumavské ochrany přírody vedená Láďou Vodákem a odborně svěřovaný Pavlem Trpákem na konci 50. let připravoval celou dobu národní park. To, že nakonec vznikla CHKO určitě neuspokojilo tuto skupinu a určitě to vedlo k tomu, že Šumava byla přeci jen víc zraněná, než by mohla být – k těžbám a odvodněním se přistupovalo razantněji. Spousta biotopů a ekosystémů by byla uchráněná, ale když říkám spousta, tak to jsou procenta z celé rozlohy. To nemělo fatální vliv na celý ekosystém. Byl to každopádně dobrý krok," hodnotí okolnosti vzniku CHKO Šumava současný ředitel Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Vojenská rota na břehu jezera Laka|foto:Pavel Hubený

Zajímavostí na tom všem je, že tehdejší komunistická vláda dala vzniknout velkému chráněnému území i v místech, kudy vedla tzv. Želená opona, tedy přísně chráněné hraniční pásmo, kde se trčely vysoké ploty spletené z ostnatého drátu, hlídané vojáky ozbrojenými samopaly a speciálně vycvičenými psy. CHKO Šumava vznikla i v místech, které využívala armáda jako vojenský výcvikový prostor, kde se proháněly tanky a obrněná vozidla a probíhaly střelby.

„Mělo to svůj vývoj. V 60. letech dokonce ta faktická ochrana byla velmi slabá. Existoval nějaký sbor odborníků, který dával určitá doporučení na nějaké nezávazné úrovni. Takže v 60. letech se nedalo mluvit o nějaké zásadní ochraně a dominoval vliv těch prioritních cílů, jako ochrana státu, ochrana Varšavské smlouvy a podobně. Teprve v sedmdesátých letech dostala CHKO nějaký statut. Vznikly Správy CHKO, vznikly první právní úpravy, které upravovali nějakým způsobem fungování té správy, aby měla nějaké kompetence. V roce 75 se přesouvaly ty kompetence na Kraj, takže Správy byly odborné organizace, které dávaly odborná stanoviska Kraji, který rozhodoval o některých věcech. Takže a ž po deseti nebo patnácti letech od vyhlášení, to dostávalo právní podobu, formu," zmiňuje Pavel Hubený.

Do té doby to byla ze strany ochranářů taková improvizace, když se snažili o nějaký způsob faktické ochrany a prakticky jediné a hlavní slovo měly organizace, které to území fakticky spravovaly, jako státní statky, vojenské lesy, správa vojenského újezdu, pohraniční stráž a podobně.