Pozor na záměnu smržů za ucháče

Smrže rostou od dubna do poloviny května, výjimečně až do začátku června. Najít je můžeme v listnatých i jehličnatých lesích, v lužních lesích, na loukách, v křovinách, na skládkách dřeva, rumištích, v parcích, zahradách i v loňské mulčovací kůře. Jsou to houby různých tvarů, plodnice mohou být bachraté, i štíhlé a vysoké.

„U nás se vyskytují třeba smrž jedlý, tlustonohý, vysoký, pražský, polovolný a nejčastěji kuželovitý a obecný. Známe i variety, např. věžovitou, baretovou, podivuhodnou a další,“ uvádí mykolog.

„Všechny druhy mají dutý třeň. Když houbu rozřízneme, má pod půlcentimetrovou vrstvou dutinu. Na klobouku jsou svisle tvarovaná hluboká žebra spojená nižšími příčnými žebírky,“ popisuje Zdeněk Hájek, „na pohled je klobouk hodně důlkovaný.“ Barva smržů může být od světle okrové po tmavě hnědou, někdy našedlá. Později vršky žeber černají. Třeň bývá nejdřív bílý, pak do okrova, někdy až narůžovělý.

Nesbírat staré plodnice a nesplést si smrže s ucháčem

Jarní ucháče jsou jeden druh jedlý a druhý jedovatý

• Upravit
• Smazat

Ucháčů je více druhů, některé rostou koncem léta a na podzim. Na jaře můžeme najít druhy dva – ucháč obecný a ucháč obrovský. První z nich je nebezpečně jedovatý, na druhém si můžeme pochutnat. Důležité je nesplést si je.

Ucháče rostou zejména v jehličnatých lesích a nemají úplně dutou plodnici, spíše komůrkovitou. Klobouk ucháčů je mozkovitý s nepravidelnými závity a prohlubněmi.

Smrže jsou všechny jedlé, přesto mohou způsobit zdravotní problémy – to když na vašem talíři skončí přerostlé staré plodnice napadené hnilobou.