Položit nás může zpráva i vtip. A lehat si vůbec nemusíme

Původní význam slovesa položit popisuje činnost, která způsobí, že člověk nebo věc leží. Třeba knížku položíme na noční stolek. Z téhle konkrétní představy vznikl význam obrazný, přenesený. Když nás něco položí, zasáhne nás to tak silně, že na chvíli ztratíme jistotu nebo schopnost normálně zareagovat. Přitom se nemusíme skutečně fyzicky zhroutit na zem. Stačí, že nás událost vyvede z duševní rovnováhy. V Internetové jazykové příručce a dalších slovnících k tomuto heslu najdeme příklady jako nemoc ho položila nebo taková tragédie by mě položila.

Položit někoho na lopatky

Obě spojení jsou si blízká, ale nemůžeme tvrdit, že jedno vzniklo pouhým zkrácením druhého. Zápasník dostane soupeře na lopatky, a tím ho přemůže, zvítězí nad ním. Ve větě ta zpráva mě položila však žádný skutečný souboj popisován není. Společná oběma situacím je však základní tělesná zkušenost. Ten, kdo stojí, je silný, nezávislý, zdravý a může jednat. Naopak ten, kdo leží, je obvykle unavený, nemocný, poražený nebo aspoň na chvíli vyřazený z činnosti. Podobně říkáme, že nás něco srazilo na kolena nebo že jsme se po těžkém období znovu postavili na nohy.

Člověka může položit i dojemné gesto nebo smích v legrační situaci. Když řekneme ten vtip mě úplně položil, nemyslíme tím, že nás naprosto zdrtil, ale naopak, že jsme se smáli tak, až jsme se přestali ovládat. Sloveso položit tedy samo o sobě neříká, jakou emoci prožíváme. Vyjadřuje především její sílu. Silné emoce totiž neprožíváme jenom v hlavě. Rozbuší se nám srdce, podlomí kolena, zadržíme dech nebo se rozpláčeme. Čeština nám pomocí tohoto jazykového prostředku názorně ukazuje, že člověk myslí, vnímá a cítí celým tělem a jazykově se pak vyjadřuje s oporou o tyto tělesné stavy.