Podpatky, krinolíny, frak - diktát dětské módy býval v minulosti neúprosný

Paní Josefa Mosrová s dceruškami, 1854.  Foto J. Bottinger
Paní Josefa Mosrová s dceruškami, 1854.  Foto J. Bottinger
0:00
/
0:00

Obléknout dítě do pohodlného oblečení přizpůsobeného jeho věku je dnes samozřejmostí. Ne vždy tak tomu ale bylo. V minulosti bývalo dítě považováno za „malého dospělého“ a oblečení (kopie oděvu rodičů) tak mnohdy rozhodně nepatřilo k nejpohodlnějším… Jak se vyvíjela dětská móda v běhu času?

Od období antiky až do středověku byl oděv přirozeně pohodlný. Ovšem později se móda stávala složitější a pro dítě, které oblékalo zmenšenou kopii oděvu rodičů, stále nepohodlnější. Čím vyšší bylo postavení rodičů, tím více dětský oděv sloužil k reprezentaci a kopíroval oblečení dospělých. Jen pro představu – dráty vyztužené vysoké účesy se spoustou per, květin a stuh, kostice, vysoké podpatky, pevné šněrovačky, krinolína…tak se oblékaly dívky z tzv. „lepších“ rodin ještě v 18. století.

Frak ke dvanáctým narozeninám

K pozvolnému „osvobozování“ dětské módy začalo docházet u v poslední třetině 18. století, hlavně pak v 19. století. Podle obecných představ v 19. století ovšem dětství končilo už dvanáctým rokem života a móda tomu byla také přizpůsobená. Po dvanáctém roce věku se předpokládala zralost a volilo se oblečení důstojnějšího rázu. Třeba nošení fraku tak u chlapců nebylo nic neobvyklého…. Ke kompletnímu osvobození od módy pro dospělé a k vytvoření oblečení pro děti došlo až ve 20. století.

Námořnický obleček nebo radši pumpky?

Národopisné muzeum Plzeňska ve svých sbírkách ukrývá řadu zajímavých historických součástek dětského oblečení. Ve 20. století si velkou popularitu mezi chlapci (a především mezi jejich maminkami) získalo třeba tzv. „námořnické oblečení“ - tedy typická volná blůza s námořnickým límcem, u mladších chlapců kombinovaná se skládanou sukní, u starších pak s dlouhými kalhotami. K celkovému uvolnění chlapeckého stylu oblékání přispěl sport. Ke sportovnímu oblečení patřila sportovní saka se všitým páskem, barevné nebo pruhované kabátky, pletené vesty nebo pumpky. Samozřejmostí byl oblek, ke kterému mladší chlapci nosili krátké kalhoty s punčochami upevněnými na podvazky, starší pak pumpky s podkolenkami. Dívčí oblečení se vyvíjelo v těsné souvislosti s dámským oděvem. Základem šatníku velmi dlouho zůstával zástěra, která oblečení nejen chránila, ale její bílá barva byla symbolem nevinnosti a čistoty.

Domácí výroba na šicím stroji

I lidové kroje určené malým dětem byly vlastně jakousi zmenšeninou dospělého. Bývaly mírně zjednodušené (např. s menším množstvím spodniček, šněrovačky byly spíše vestičkou atd.), ovšem základní části zůstávaly stejné. V průběhu 50. let 20. století se zvýšila dostupnost oblečení a také se zlepšovala kvalita textilního zboží. Důraz v dětském oblečení se začal klást na pohodlný střih a snadno udržovatelný materiál. Rozšíření šicích strojů a zjednodušení střihů přispělo k rozmachu domácí výroby oděvů a součástí šatníku se tak stávaly i ručně pletené nebo háčkované svetry, šaty, kamaše a pestrá paleta módních doplňků.