Počátky Blovic sahají až do pravěku. V lokalitách kolem města jsou doložena eneolitická výšinná sídliště

Rozcestník v Blovicích|foto:Anděla Blažková, Český rozhlas

„Samozřejmě nevíme přesně, jak vznikl název, ale v pramenech se uvádějí různé podoby jména Blovice. Jsou to třeba Blevice, Plovice, německá varianta Blowitz, a u tohoto názvu se předpokládá, že ves patřila někomu s podobným jménem,“ zamýšlí se Michal Červenka z Muzea jižního Plzeňska v Blovicích, proč nesou Blovice zrovna takovéto pojmenování.

V zámku Hradiště sídlí Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích|foto:Anděla Blažková, Český rozhlas

První písemná zmínka o Blovicích je z roku 1284. „Je to v podstatě potvrzení určitých práv cisterciáckému klášteru v Pomuku. Blovice tehdy byly uvedeny jako ves, kde může opat kláštera dosazovat soudce,“ vysvětluje. Počátky Blovic jsou ale mnohem starší. „V lokalitách kolem Blovic jsou doložena například eneolitická výšinná sídliště z přelomu 4. a 3. tisíciletí před naším letopočtem,“ dodává Červenka.

Kostel sv. Jana Evangelisty v Blovicích|foto:Anděla Blažková, Český rozhlas

Blovice ve 14. století byly městečkem, které mělo právo výročního trhu. Stále byly v majetku cisterciáckého kláštera v Pomuku. To trvalo až do vypálení kláštera v husitských válkách. Poté patřily pod Zelenou Horu. „Bylo to tedy poddanské městečko a držitelé tohoto města, nebo vrchnost, byli například Švamberkové, Šternberkové, tedy významné české rody,“ přibližuje. Během 18. -  19. století se Blovice staly městem. V majetku vrchnosti byly do roku 1850. „Město bylo součástí panství, říká se mu hradišťské, i podle zámku Hradiště,“ vyjmenovává detaily z historie města Michal Červenka.

V zámku Hradiště sídlí Muzeum jižního Plzeňska v Blovicích. Ve městě je také například kostel sv. Jana Evangelisty, židovský hřbitov nebo socha sv. Jana Nepomuckého.