Po pádu z motorky Jan Krauskopf skončil na vozíku, i tak žije naplno

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy O tom, že je Jan Krauskopf mužem mnoha tváří a dovedností, svědčí i fakt, že kromě sportu a hudby jezdí také přednášet studentům na základní a střední školy o prevenci úrazu

Jan Krauskopf z Plzně pracoval jako výpravčí a ve svém volnu se věnoval hudbě, sportu a také milované jízdě na motorce. Právě ta se mu ale stala v roce 2011 málem osudnou. Měl dopravní nehodu – tu přežil, ale vážně si poranil páteř a přerušil míchu. Od té doby je na vozíčku.

„Není den, kdy bych nad sebou nepřemýšlel. Člověk, když se naučí brát život takový jaký je, co mu dává i bere. Naučí se mít radost z maličkostí, tak zjistí, že život je opravdu krásný,“ zhodnotil Jan Krauskopf.

Diagnóza po dopravní nehodě nebyla moc příznivá a Jan Krauskopf výrokům lékařů zpočátku nevěřil. Postupně se ale musel s danou situací smířit.

„Já jsem tomu moc nevěřil, že od žeber dolů nebudu nic cítit a nebudu hýbat nohama. Pořád jsem žil v tom, že zkrátka budu chodit. Po čase se s tím člověk pomalu vyrovnává. Hodně mi pomohla rodina. Ze začátku jsem byl úplně mimo, hlavně po těch všech narkózách. Když jsem se po třech dnech probudil, vůbec jsem nevěděl, která bije. Bylo to těžké,“ zavzpomínal Jan Krauskopf s tím, že zpočátku je nejtěžší poprat se se svojí psychikou. Člověk musí chtít hlavně dál žít. Samozřejmě důležitou roli hraje také rodina, blízcí a kamarádi.

Sportovec, který se nevzdává

Jan od dětství hodně sportoval, a ačkoliv by se mohlo zdát, že úraz ho ze sportu vyřadil, není tomu tak. Sportuje dál a dokonce závodí na speciálním kole ovládaném rukama, na kterém láme rekordy. „Na tom kole mám rychlostní rekord 108 kilometrů za hodinu. Když je dobrý asfalt a fakt dřu, tak po rovině jezdím v průměru 35 až 40 km/hod. Účastním se taky cyklomaratonů, teď byl šestý ročník. Je to už taková tradice. Je to dřina, ale je tam spoustu lidí, které poznáváte. Vidíte se minimálně jednou za rok a není důležité, kde jste, ale s kým,“ řekl.

Kromě handbiku se Jan Krauskopf věnuje také florbalu. Je členem Sportovního klubu vozíčkářů Praha. „Florbal hraju až teď, co jsem na vozíku. Mně to moc nebavilo, ale na vozíku to má své grády. Když jsem se postavil do brány, začalo mě to bavit a chytlo mě to,“ okomentoval Jan.

Dalším velkým koníčkem Jana Krauskopfa je hudba, od flétny, přes kytaru až po banjo. A ač se to může zdát neuvěřitelné, blízký je mu také tanec, který si dokonce vyzkoušel v pořadu StarDance. „To bylo úžasné. Důležité bylo i to, že jsem tancoval s Maruškou a Markem, což jsou úžasní lidé. My tři jsme si tak nějak sedli úplně nejvíc. Jsem za to moc rád. Byl to pro mě skvělý zážitek, a taky jsem zjistil, že tanec je obrovská dřina,“ popsal s úsměvem Jan Krauskopf.

Důležité je předvídat a být opatrní

A o tom, že je Jan Krauskopf mužem mnoha tváří a dovedností, svědčí i fakt, že kromě sportu a hudby jezdí také přednášet studentům na základní a střední školy o prevenci úrazu. Například jak snadné je si zlomit páteř.

„Člověk k tomu může přijít velmi snadno, jako když louskneš prsty. Stačí nepřemýšlet a nepředvídat situaci. Důležitá věc je, uvědomit si, že k úrazu můžete přijít strašně rychle, a nemusí to být bouračka nebo něco vážného. Může to být třeba skákání po hlavě do vody nebo zdánlivě banální houpání na židli ve škole. Snažím se působit na ty děti, aby si vzaly příklad z mých zkušeností. Já jsem tu možnost v jejich věku neměl. Možná by to dopadlo jinak, ale možná taky ne. I to jim chci předat, že „možná a kdyby“ v životě vůbec neplatí. A důležité taky je, uvědomit si, že úrazovost mladých lidí stoupá. Byl bych rád, kdyby si to ti mladí uvědomili a dávali na sebe víc pozor,“ upozornil.

Jan Krauskopf nevěří sice v Boha v tom klasickém slova smyslu, přesto je věřícím člověkem a víra hraje v jeho životě velkou roli. „Moje víra spočívá v tom, že věřím v lidskost a vím, že každý člověk má v sobě alespoň kapku lidskosti. Záleží na tom každém jednotlivci, jak bude s lidskostí pracovat a jak ji vyvine. Já vím, že to jde. A čím více lidskosti bude v lidech, tím lépe se k sobě budeme navzájem chovat a svět bude, myslím si, lepší,“ uzavřel krásnou myšlenkou Jan Krauskopf.