Po mrtvici hledala cestu zpět. Božena Vávrová objevila vášeň, která jí změnila život

Božena Vávrová se k paličkování dostala po zdravotních komplikacích v roce 2001. Po mozkové příhodě zůstala ochrnutá na levou polovinu těla a během rehabilitace hledala činnost, která by jí pomohla ruku znovu procvičovat. Začala háčkovat a postupně objevila kouzlo krajky.

„Po rehabilitaci a cvičení jsem neustále měla pocit, že mám levou ruku trošku jinou, tak jsem chtěla zabývat jemnou motorikou, takže jsem začala háčkovat a začala jsem právě se učit to paličkování," popsala.

První zkušenosti získala na kurzu v Chebu, kde se seznámila s různými řemeslnými technikami. Netušila tehdy, že právě paličkování se stane zálibou na celý život. Na svůj první výrobek si ale dodnes pamatuje, byla jím panenka vytvořená během kurzu v Praze.

Nezastavila se ani po sedmdesátce

Krajky dnes rozdává rodině, přátelům i známým. Jeden ze svých výrobků věnovala například kolegyni k 70. narozeninám. Lásku k ručním pracím si přitom nese už z dětství, kdy v početné rodině pomáhala a sama se učila šít nebo háčkovat.

Vedle krajkářství je Božena Vávrová známá také jako dlouholetá předsedkyně Českého svazu žen. Organizuje výlety, přednášky, vzdělávací kurzy i společenská setkání. Energii čerpá hlavně z kontaktu s ostatními lidmi.

Právě aktivní život považuje za důležitý recept na spokojené stáří. Sama odmítá představu, že by člověk měl zůstat doma bez kontaktu s okolím. „Spolupráce s ostatními, být mezi lidmi a neupínat se jenom na svoji rodinu, na svoje děti a vnoučata. Je zbytečné sedět doma na gauči a čekat, až přijde ta zubatá s kosou. Musí se chodit mezi lidi, být aktivní a snažit se," dodala.

Božena Vávrová z Chebu tak spojuje tradiční řemeslo, pomoc druhým i radost ze života. Její příběh ukazuje, že i těžká životní změna může otevřít dveře k něčemu novému.