Pavel Bráborec: Člověk s mentálním postižením je osobnost jako každá jiná

29. září 2022

Denní centrum Mateřídouška, místo kde se lidé s mentálním postižením cítí jako doma, si letos připomíná 30 let své existence. Jejím zakladatelem je Pavel Bráborec, otec syna s těžkým mentálním postižením, který své zkušenosti popsal i ve své knize Život s postižením aneb průvodce po cestách hledání.

„Syn se narodil v roce 1985. Řešili jsme poměrně dlouhou dobu, jak řešit péči. Zda zůstane doma, nebo využijeme služeb ústavů. Musím se přiznat, že rozhodování bylo velmi těžké. Situace, kdy se vám narodí dítě s postižením, je opravdu velmi náročná. Podařilo se nám hned po revoluci otevřít jeden z prvních denních stacionářů v České republice pro děti s mentálním a kombinovaným postižením. Vyšla nám vstříc radnice. Podařilo se nám sehnat dalších 6 dětí. Takže v roce 1990 jsme otevřeli stacionář,“ přiblížil vznik centra Pavel Bráborec.

Dnes zařízení nese název Denní centrum Mateřídouška. „Mateřídouška je denní zařízení. Primárně je dítě v rodině. Ráno přichází klienti, snažíme se nabídnout takovou péči a takový časový prostor, aby rodiče mohli pracovat. Jedna ze základních myšlenek, kterou máme je, že je normální, aby děti měly své kamarády a rodiče mohli fungovat jako běžná rodina,“ doplnil Bráborec.

Základním ukazatelem dobře odvedené práce je pro zaměstnance centra podle Pavla Bráborce spokojenost klientů. „Klienti se na činnosti musí těšit, musí je bavit. Člověk s mentálním postižením je osobnost jako každá jiná. Postižení se projevuje různým způsobem. Musíme rozlišovat, co je projev postižení a co osobnosti. Důležité je, že to musí být na pohodu.“

Povědomí veřejnosti o schopnostech lidí s mentálním postižením je málo podporované, míní zakladatel Mateřídoušky: „Je to věc, o které se ve veřejném prostoru málo mluví. Člověk s mentálním postižením vnímá svět jiným způsobem. Pro něj jsou velice důležité emoce a vztahy. Zcela jednoznačně mohu konstatovat, že mentální postižení nemá vůbec žádný vliv na schopnost milovat. Máme také sociálně terapeutické dílny, kde vytváříme řadu výrobků. Pravidelně se setkáváme s tím, že když pořádáme výstavy, návštěvníci jsou překvapeni tím, co vidí. Řada výrobků je na profesionální úrovni.“

Jak se společnost staví k rodinám s postiženým dítětem, jak takovou situaci zvládat? Které další sociální služby v tomto případě pomáhají? I na to odpovídal Pavel Bráborec.

Spustit audio