Ovoce usmíření

9. září 2010

V sobotu 11. září bude na části hřbitova v Chebu slavnostně otevřeno místo posledního odpočinku, které není přijímáno se všeobecným souhlasem a porozuměním. Uloženy na něm budou ostatky německých vojáků padlých v druhé světové válce. Tématu je věnován příspěvek Lubomíra Stejskal.

Od konce druhé světové války nás dělí už 65 let. Je to délka lidského života, která v sobě může zahrnovat tři generace. Přesto jsou dozvuky tehdejších událostí stále dostatečně silné. Natolik, že někteří spoluobčané vnímají německý válečný hřbitov v Chebu jako záležitost přinejmenším spornou. Možná si řada z nich myslí, že by bylo nejlepší, kdyby si Němci kosti vojáků sloužících v uniformě nacistické armády odvezli a pohřbili je u nich doma. Proti takovéto úvaze ovšem stojí zavedený obyčej nechat spočinout padlé tam, kde zahynuli. A to i vojáky nepřátelské. Jak s tímto úkolem úřady dotyčného státu naloží, záleží především na jejich velkorysosti, moudrosti a dobré vůli.

V případě chebského hřbitova pro německé vojáky se po jistých peripetiích vzájemně přijatelné řešení našlo. Když před více než dvěma roky, koncem května 2008, starosta Chebu Jan Svoboda a předseda Lidového spolku pro péči o válečné hroby z hesenského Kasselu Reinhard Führer příslušnou smlouvu podepisovali, hovořilo se o aktu smíření a úctě k člověku. Termín „smíření“ najdeme i v názvu malého parku v Mariánských Lázních, kde jsou také uloženy ostatky německých vojáků. Podobná válečná pohřebiště najdeme rovněž v Karlových Varech, Plzni a na dalších sedmi místech mimo západočeský region. Z tohoto hlediska by odmítnutí německé žádosti zřídit v Chebu vojenské pohřebiště nebylo víc než prázdným gestem. Kromě toho, proč to nepřiznat, nejde z české strany o krok zcela nezištný. Podle osvědčeného pravidla „něco za něco“ jsme si od německých partnerů nechali zaplatit. Do zvelebení původního městského hřbitova v Chebu investovali sousedé bezmála 25 milionů korun.

Válečné pohřebiště v Chebu

Takové je ovoce proklamovaného usmíření. Nejen vnitřní uspokojení, ale také hmatatelnou praktickou výhodu z něj mají obě strany. K dokonalosti celého projektu zbývá uspokojit třetí stranu – domácí odpůrce pietního místa pro někdejší nepřátele. To by se mohlo podařit, pokud bude vyvinuto maximální úsilí, aby nedošlo k naplnění jejich vážných obav. Totiž, že se chebské pohřebiště vojáků wehrmachtu čas od času promění v poutní místo českých a německých neonacistů. Pohled na pole plné křížů na tom malém kousku země na okraji Chebu je dost dobrým důvodem, abychom tam konání podobných provokací nikdy nepřipustili.

autor: Lubomír Stejskal
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.