Otvírání studánek duší
Každý pořádný skladatel hudby i uhlí ví dobře, co s notami i s topením udělá jaro. A vědí to také prodavačky a nejenom květin, a vědí to rybáři a kytky a krovy střech našich příběhů to vědí dokonce dříve, než my jsme si to uvědomili na kůži i uvnitř. I studánky to vědí, a mnohem dříve to svými břehy a vodou vědí, než k nim přijdeme my se zvykovými klíči v rukách. ... Tak začíná jarní fejeton Jiřího Tomáše Blažka a pokračuje...
...Tato doba je sama sobě chvějící se membránou, přetvářející všemírný poklid studených dnů do čeření vlažnějších vteřin. A studánky jsou hladinou jara, takže jejich otvírání máme za důležité správně. Začínáme-li u nich, víme dobře, že na cestě za jarem nezabloudíme. To pnutí hladin nás nechává přejít do plození léta.
Ten jako by poetický úvod má pochopitelně naprosto racionální živočišné jádro pudla. Jaro je množením, a zpátky do surova, množením všeho, takže i našich chyb. Jak otevřeme studánky, ztratíme ostražitost, jak ztratíme ostražitost, ztratíme i bezpečnost. Dobré, nikoliv zachraňující, je to, že o tom všem ani nevíme. V tom působí jaro jako analgetikum, nebo rum; může to i bolet, ale je nám to jaksi víc jedno. Jarní ztráta povědomí. Pud rozmnožující chyby je silnější, než pud sebezáchovný. Mohli bychom zde také, a možná je to přesnější, parafrázovat Archiméda: člověk ponořený do jara je nadnášený silou, která se rovná váze jara člověkem vytlačeného. Neříkám těleso, to už bychom byli za úplně zmanipulované objekty, říkám člověk. Mimochodem, já si myslím, že takhle silný zákon mohl vymyslet Archimédes pouze a jenom v dubnu, nejdéle v květnu a velmi pravděpodobně myslel jaro, když mluvil o kapalině. Archimédes totiž byl setsakra citlivým fyzikem, to je jisté. Takže je i možné, že ho ta slavná definice napadla v koupelně, ale do vany se šampaňským ponořil svoji milenku. Možná i paní Archimédová to byla, ale s tou milenkou je to zajímavější a nevolejte mi, prosím, že Archimédes neměl na vanu vína. Měl. Dneska se hodí říkat, že už tehdy byli vědci jako kostelní myši, ale nebylo tomu tak vždycky a všude. Že chodil nalehko je fakt, který ovšem pouze dokazuje jeho mileneckou mobilitu. Tak.
Abych se ale vrátil zpět do té básnivější polohy jara, za nejdůležitější otvírání opravdu považuji otvírání studánek duší. Ano, napřed se musí ohřát ta slupka těla, napřed se musíme celí trochu rozhýbat, řeknete, ale ono je to jako s těmi studánkami v lesích; začíná to pod hladinou, už dávno se to tam uvnitř ví, než se začnou dělat viditelné vlnky. Ještě jsme ve svetrech, ale v duši už těch jedenadvacet stupňů Celsia, a někdo daleko víc, máme. Vidíte, zase fyzik! A možná na to přišel v koupelně, když s někým prověřoval Archimédovu pravdu. To sice nemusí být pravda, ale na jaře to bylo určitě. Na jaře jsme roztržití, to ano, ale napadají nás nejlepší věci. Protože v duších začíná být teplo, tak je to snadné vysvětlit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
