Ohleduplný zubní fejeton
Na aktivním zubaři je nejhorší to, když je to kamarád, tvrdí v úvodu fejetonu Jiří Tomáš Blažek, popisující své vztahy ke stomatologům, kteří jsou podle něj, jsou stejně jako lidé v jiných řemeslech, profesí poznamenaní.
Na aktivním zubaři je nejhorší to, když je to kamarád. Pokud je zubařsky pasivní a aktivní jen kamarádsky, je to dobré. I když, co to je, pasivita u zubařů? Pasivní zubař se od aktivního liší pouze v tom, že zrovna nemá v ruce pícháky a vrtáky, ale pohledem píchá i vrtá bez přestání. Stačí váš úsměv, a pokud nemáte všechny zuby podle jeho představ a anatomických skript, už jste potenciální obětí! V tomto smyslu vzato je pasivní zubař podobně zázračným zjevením, jako pasivní psychiatr nebo fotograf. Všichni profesionálové jsou profesionálně zdeformovaní a učitelky zde vynechávám jaksi soucitně.
Ještě horší je to v případě, že vaší zubařkou je kamarádka. A o dost horší je to. Protože kamarádce nemůžete víc a hlučněji vynadat, nemůžete se ohnat, a nemůžete, a to je to nejhorší, dovolit si vypadat jako bábovka. A to je můj případ. Moje zubařka je moje kamarádka. Když je zubařsky pasivní, je hyperaktivní; jezdí rychle na kolečkových bruslích, autem, a po zábradlí asi taky, i když tam ne autem. Takový těkavý neklid je to, ale je to dobře, pro mě a pro ostatní pacienty je to dobře, protože se vyblbne jinde. Neumím si představit, kdyby mě a nás všechny ošetřovala neunavená.
Byl jsem u ní v posledních týdnech a dnech často, pravděpodobně jsem u ní i v tuto chvíli. Myšlenkami určitě. Vlastní i nevlastní zuby v mé puse tu stálou myšlenkovou vazbu drží velmi pevně. Je jisté, že už se nikdy nerozvedeme, my dva. Aspoň já na ní budu myslet všude a do smrti. Ne pořád, to bych za chvíli potřeboval toho psychiatra, ale občas, to znamená při každém žvýkavém soustu i úsměvu podvědomě ano. Tohle jiní doktoři neumějí; na chirurga klidně zapomenete, na urologa také. Ale na svého zubaře si vzpomenete i doma i v Kanadě, třeba.
Zubaři jsou zvláštní sortou, zubaři kamarádi zvláštnější, zubařské kamarádky nejzvláštnější. U těchto ženských totiž pracuje ještě mateřský pud. I ze spaní a ze soboty na neděli pracuje, moje zubařská kamarádka. A tohle není průkazem hyperaktivity, ale právě toho puzení ochranářského. Kamarádka Dáša se mě přesně takto v půlnoci esemeskou ptala, cože to dělá, ty rány po jejím výkonu, zda jsem v pořádku a jestli to nebolí moc. Na to nemůžete odpovědět jinak, než krátce a pozitivně. Je to O. K., napsal jsem jí. Nemohl jsem napsat že to O. K. není, i kdyby tomu tak bylo. U hyperaktivních lidí nikdy nevíte, zda je nevyburcujete k okamžité akci, u hyperaktivní kamarádky zubařky nebylo jisté, zda by okamžitě nesjela po zábradlí do garáže a s pícháky a vrtáky autem, ale klidně i na kolečkových bruslích, k nám domů. Vážně to bylo O. K., všechno to bylo O. K., ale i kdyby nebylo, mám na paměti a na patře, že tam budu muset ještě několikrát v životě zajet. Proto se tenhle fejeton jmenuje tak trochu bábovkovsky Ohleduplný zubní. S ohledem na kamarádku i na mně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
