Odborníci zkoumají na Šumavě mechy. Zjišťují podle nich kvalitu ovzduší

Možná si ještě někteří vzpomenou na to, jak vypadaly Krušné Hory v 80. a na začátku 90. let. Zdecimované lesy tzv. kyselými dešti, které způsobily obrovské koncentrace škodlivých látek v ovzduší. Kyselé deště ovlivňovaly přírodu také na Šumavě, sice ne tak viditelně, jako v části severního pohoří, ale jisté například je, že zásadně zvýšily kyselost ledovcových jezer. Koncentrace různých látek v ovzduší se přitom pravidelně měří, různými způsoby, třeba rozborem mechů.

„Mech, který používáme, nemá pravé kořeny, má jen rhizoidy a nemůže brát z podloží vodu a minerální látky. V podstatě to, co v mechu je, tam napadalo z ovzduší a pochází z atmosférické depozice. Pochopitelně spad ovlivňuje omývání prachu z větví stromů, když mech je pod stromem, vylučují se látky i z dešťových srážek a to zvyšuje koncentraci prvků v mechu. Proto ho sbíráme na volné ploše, aby nebyl ovlivněn tlejícím listím a podobně," vysvětluje geobotanik Ivan Suchara z výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, který tento monitoring provádí.

Každých pět let, od roku 1990, navštíví 290 stejných míst v České republice, kde odebere vzorky mechů a následně provede jejich rozbor. Díky takto dlouhé řadě sledování je možné sledovat trend vývoje znečištění ovzduší, ve které se pohybujeme.

„Největší pokles byl zaznamenán mezi roky 90 a 95, popřípadě 2000. Bylo to dáno tím, že došlo k restrukturalizaci těžkého průmyslu a odsíření elektráren, hlavně v hnědouhelných elektrárnách. A další takový velký skok byl úbytek olova po roce 2000, kdy byla zakázaná distribuce olovnatého benzínu v České republice," dodává Ivan Suchara.

Monitoring mechů, ve kterých se měří koncentrace chemických látek, probíhá na různých lokalitách nejen v republice, ale také v různé vzdálenosti od silnic, s různou intenzitou provozu. Chemické látky, které po autech zůstávají, se přitom dostávají i desítky metrů od samotné komunikace.