Od amatérského zpravodaje po křídový papír. Časopis Šumava prošel zajímavým vývojem

Devadesátá léta minulého století byla plná euforie a to i na Šumavě. V roce 1991 byl vyhlášen národní park. Pohraniční pásmo zmizelo, stejně jako vojenský prostor Dobrá Voda a tisíce turistů se vydaly poznávat místa, která byla přes čtyřicet let zapovězená. Dobrá nálada vládla i v redakci časopisu Šumava. 

Časopis Šumava|foto:Správa NP Šumava

„Ten počátek byla euforie. Od devadesátého prvního se tam nacpala zajímavá témata, začalo se hovořit o divočině, o bezzásahovosti. Jenže se začali střídat ředitelé. Co ředitel, to jiný názor. Najednou tato témata byla kyselá, muselo se tam zase objevovat něco jiného," potvrzuje šéfredaktor Jiří Kadoch.

Na podobě časopisu pracovala široká škála autorů, od samotných pracovníků Správy Národního parku Šumava až po nejrůznější externí spolupracovníky. Na přelomu nového milénia bylo každé číslo nabité nepřeberným počtem témat. „Témat byla spousta. Někdy se ale na téma z ochrany přírody ani nenatrefilo," říká Jiří Kadoch.

Dnes témata z ochrany přírody zaujímají větší část časopisu. Desítky autorů představují nové poznatky o chráněných druzích, o šumavských lesích, loukách, o bezzásahovosti a divočině. Časopis Šumava vychází čtyřikrát ročně a zajímají se o něj tisíce čtenářů. Tak snad zůstane stále tím tištěným časopisem i dnes, v době elektronických médií.