Obtížné souhláskové skupiny 2

23. září 2010
Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

Obtížné souhláskové skupiny - pokračování Tento jazykový koutek naváže na problematiku o správném psaní souhláskových skupin. Mluvili jsme o skupinách mě - mně a bje, vje. Uváděli jsme si také, jak si pomoci při psaní slov, kde se tyto skupiny vyskytují. Dnes bychom si mohli všimnout některých dalších, v češtině jich najdeme celou řadu. Jde třeba o tzv. zdvojené souhlásky, které se často vyskytují třeba u přídavných jmen. První z nich bývá součástí slovotvorného základu, druhá pak patří do příponové části slova.

Takto se nám sejdou třeba dvě n ve slovech denní, ranní, bahenní, souhrnný, kamenný atd. Musíme si vždy uvědomit, že tato slova vznikla z podstatných jmen (den, ráno, bahno, souhrn, kámen) a že jejich slovotvorné základy obsahují právě to první n. K tomu se pak připojuje příponová část (-ný, -ná, -né, -ní), kde je obsaženo druhé n. Pokud ve výchozím výrazu žádné n nenajdeme, výsledný výraz bude mít pouze jedno n v příponové části (prosklený - sklo). Pozor ovšem na řadu výrazů odvozených od pojmenování zvířat ( vraní, havraní, jelení, tulení, krocaní, kuní). Obsahují vždy jen jedno n, které je součástí slovotvorného základu, a jsou odvozena pouze příponou -í.

Existují ještě i jiné skupiny zdvojených souhlásek - například rozzlobit nebo oddaný. V těchto výrazech je první souhláska skupiny na konci předpony a druhou pak začíná slovotvorný základ slova. To ovšem většinou dobře rozlišíme, stejně snadné je to i u složených slov (dvojjazyčný, leccos, půllitr). Ještě ale zpět k předponám - chtěla jsem jenom připomenout, že zde v některých případech určuje psaná podoba slova i jeho význam. To znamená, že např. výraz nejjasnější je něco jiného než nejasnější, poddaný než podaný atd. Nesouvisí to však jenom s předponami, podobně musíme odlišit např. výrazy křeččí - křečí nebo racci - raci.

V některých českých slovech se také setkáváme se skupinami sykavek a jsme na pochybách, kolik hlásek v psané podobě daná skupina obsahuje. Obtíže nastávají v praxi hlavně při tvoření přídavných jmen typu francouzský, plaský, tuniský, slezský atd. Nejdříve si musíme uvědomit, z jakého slovotvorného základu bylo slovo odvozeno a jakou příponou (u uvedených výrazů jde v jednotném čísle o příponu - ský, v množném -ští). K danému základu pak přípony přidáváme a v psané podobě v nově utvořeném slově zachováme všechny hlásky (např. francouz+ský - francouz+ští, krkonoš+ský - krkonoš+ští, slez+ský - slez+ští). Nesmíme se řídit výslovností těchto slov, protože při ní dochází ke zjednodušování sykavkových skupin. Jiná situace je u výrazů typu plaský, koněpruský, tuniský nebo brandýský. Základ, který používáme pro jejich tvoření, končí na s, a proto dochází ke zjednodušení celé sykavkové skupiny. Např. ze slova Plasy vybereme slovotvorný základ plas (končí na s) a po přidání přípon - ský, -ští dostaneme výrazy plaský a plaští, které obsahují vždy jen jednu sykavku. Podobně píšeme i slova, jejichž základ končí na c, dojde v nich opět ke zjednodušení sykavkové skupiny (lužický, hradecký, pankrácký).

Dotazy:

Jak posoudit správnost výrazů skříňka a skřínka?
Oba výrazy jsou správné, existují skutečně obě podoby. Většinou se však při odvozování příponami -ka, -ky předchozí měkké souhlásky (ď, ť, ň) nemění ( kuchyň - kuchyňka, nikoli kuchynka).

Další dotaz se týká slova sršeň. Můžeme u něj použít tvarů sršňů i sršní?
Ano, toto podstatné jméno je jednak rodu mužského a skloňuje se podle vzoru muž, jednak rodu ženského a tvoří tvary podle vzoru píseň. Můžeme tedy říci, že jsme viděli hodně sršňů (jako mužů) i sršní (jako písní). Takový jev není v češtině ojedinělý, i jiná podstatná jména mohou vyjadřovat dva rody (kyčel, hřídel - stroj+píseň).

O kom říkáme, že je tumpachový?
Tento výraz se k nám dostal z němčiny. Souvisí s německými slovy tumphaft či tumplich, která znamenala hloupý a vyvinula se v současný německý výraz dumm. V našem jazykovém prostředí se užívá s určitým významovým posunem, v obecné češtině tak nazveme člověka, který je zmatený nebo zaražený.
autor: Jitka Málková
Spustit audio
Jak nás naladíte na DABu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.

Zprávy z iROZHLAS.cz